Pouli | Pouli píše.

Velká síň byla ten večer slavnostně vyzdobena. Nádobí se blýskalo ještě více, než obvykle a na jeho vyleštěném povrchu se odráželo světlo tisíce svící, které levitovaly nad hlavami studentů. Profesoři seděli u hlavního stolu, čelem ke studentům, a všichni se příjemně usmívali. Dokonce i ti nepřísnější se těšili na dvouměsíční prázdniny a s nimi spojený odpočinek od učitelských povinností a pokřikujících

Scorpius seděl zády opřený o kmen vrby. Se zavřenýma očima si vychutnával večerní paprsky slunce, které ho lechtaly na tvářích a přemýšlel, co bude dělat o prázdninách. Nechtělo se mu vracet domů.
Od dětství byl zvyklý trávit léto sám. Vlastně mu i vyhovovalo na chvíli si odpočinout od odsuzujících pohledů lidí, kteří poznali, kým je.
Ale tento rok se něco změnilo. Scorpius poznal jaké

Přišel červen a s ním poslední famfrpálové utkání. Nebelvír proti Mrzimoru.
Ti, kteří tomuto kouzelnickému sportu alespoň trochu rozuměli, prohlašovali, že vše je už dávno rozhodnuté a ani jedna hrající kolej nemá moc nadějí na změnu v celkovém pořadí. A o výhře famrfálového poháru se vůbec může Nebelvíru i Mrzimoru leda tak zdát.
Ti, kteří se o famfrpál příliš nezajímali, se nestarali

Prvního května byla většina Bradavických šesťáků silně nervózní. Z davu vybočovali pouze Albus Potter a Scorpius Malfoy, kteří nebyli plnoletí. Všichni ostatní skládali ten den v Prasinkách zkoušky z přemisťování. Jako první šla na řadu Zoe.
"Slečna Bennettová, prosím," pokynul jí malý starý kouzelník, který je učil při kurzech na hradě. Jmenoval se Howard McTavish. "Vidíte

James splnil rozkazy profesorky Lloydové naprosto přesně. Většina prvňáků, se kterými měla profesorka hodinu Lektvarů poctivě pracovala na svém lektvaru. Dva mrňousové odvážně stáli za dveřmi a škvírou vykukovali ven. Jakmile spatřili Jamese, vyběhli zpět na svá místa.
"Paní profesorka musí vyřídit něco naléhavého. Dokončete své lektvary, podepište si vzorky a nechte je na profesorčině

Ten den si Zoe časně ráno přivstala. Za okny byla ještě hluboká noc, když se před dveřmi chlapecké ložnice setkala s Emmou. Obě dívky byly od hlavy po palce u nohou v černé. Pomocí svých hůlek na sebe zablikaly domluvené znamení a se širokými úsměvy vyrazily provést plán, který byl vymyšlen rok dopředu. Konečně přišel okamžik jejich pomsty.
Emma pomalu otevřela dveře, aby předešla vrzání pantů

Díky nečekaně silnému oteplení se v polovině února Bradavice proměnily v jedno velké bahniště. Nánosy sněhu na školních pozemcích tály přímo před očima. Školník rozzuřeně pobíhal před hradní bránou a nutil studenty, aby si zablácené boty pečlivě čistili o připravené rohože. Jeho snaha byla většinou zbytečná. A tak bylo možno najít různě veliké šlápoty téměř po všech chodbách na hradě.
Byl

Zoe měla první lednový týden školy hlavu plnou problémů. A to ani nebyly její. Rose se jí svěřila se svým trápením s Malfoyem, když společně míchaly roztok pro jejich úkol na Bylinkářství. Jejich Celastrině nivicolus se dařilo velmi dobře. Většina poupat se začínala rozvíjet v bílé květy.
"Nevím, co mám dělat," vzdychala Rose a čekala na radu od Zoe.
"Určitě si s ním nejdřív

V téhle kapitole jsem trochu experimentovala. Co se děje se tak dozvíte z Roseina dopisu.

Doupě, 26. prosince

Drahá Zoey,
věřím, že se v Alpách výborně bavíš. Ale napsat pár řádků by tě mnoho času nestálo. Letos se nás na Vánoce u prarodičů Weasleyových sešlo zase dost. Přijeli Potterovi a taky strejda

Shánění vánočních dárků je větší zábava ve skupině, jak se Zoe právě přesvědčila. Možná proto jí nákupy zabraly poloviční čas, než plánovala. A to navíc kupovala dárky i za Rose. Přesně podle připraveného seznamu.

Zoe postávala před poslední výlohou a přemýšlela, jestli skutečně potřebuje čepici, po které soby tahají sáně různými směry. Nikdy si neuvědomila, jak jsou Prasinky nudné, když

Poslední listopadový den znamenal pro Huga Weasleyho první oficiální famfrpálový zápas. Měl se na něm představit jako nový Havraspárský brankář. Belinda Fieldingová, Havraspárská kapitánka, mu udílela poslední rady.
"Weasley, máš tu holku," pošeptal mu Stuart Watson, jeden ze střelců, tak aby ho Belinda neslyšela. Neměla před zápasem ráda žádné rozptylování. Oba odrážeči ji zatím

Přišel listopad. Ve většině krbech v Bradavicích už hořel oheň. Přesto někteří studenti chodili po školních chodbách v rukavicích a čepici. Většina stromů už byla bez listí. Bobby více než týden každý den ráno u snídaně tvrdil, že ten den už určitě začne sněžit. Jeho předpovědi se zatím nenaplnily.
Byla sobota. Albus se někam vytratil s Jennou. Rose seděla v křesle s knihou v ruce a zamyšleně

Sobotní události v Prasinkách měli svou dohru. Ještě ten večer se na ošetřovně objevil kluk, který vzal Emmě hůlku, a položil jí ji na noční stolek. Pravděpodobně ho k činu donutila profesorka Lloydová. Po zbytek měsíce ho pak mohli bradavičtí studenti vídat vytírat chodby v sedmém patře. Bez použití kouzel.
Madame Pomfreyové se podařilo zastavit růst Roseiných vlasů. Zoe jí je poté zastřihla.

"A ty jsi s tím vážně souhlasila? Jako úplně vážně? Ani na chvíli tě nenapadlo mu na to kývnout a pak mu něco provést. Třeba ho dovést do prázdné učebny a v něco ho proměnit. Nebo alespoň nechat mě s Albusem mu něco provést," hučela Zoe do Rose cestou na snídani.
"Já už teď mám dva velmi dobré nápady. Stále mu dlužím pomstu, jak mě loni schodil z koštěte. Žádné trestné střílení

Při snídani je překvapily sovy s dopisy. Zoe ten svůj rozložila a následně ještě vyndala ze zalepené obálky. Její rodiče stále zapomínali, že stačí lístek srolovat a říct sově, komu ho má doručit. Bobbyho otec stejný problém neměl.
"Co píše?"
"S mámou žádná změna," kroutil Bobby hlavou a pokračoval tiše ve čtení. "Teta Margaret prý přijede na pár dní. Bude tátu

Zoe právě začínala s vybarvováním komixu, když se do společenské místnosti vrátil Albus. Na tváři měl široký úsměv a tvářil se celkem spokojeně.
"Á, sluníčko přišlo," vítala ho Zoe vesele. "Co se stalo, že se tak pitomě šklebíš?"
Albus se sesunul na židli vedle Zoe: "Byl jsem na obědě s Jennou."
"Já vím, byla jsem tam. Vzpomínáš? Řekla ti ahoj,

Edwina se vracela z knihovny pozdě. Do večerky zbývalo necelých pět minut a od Zmijozelské společenské místnosti jí dělilo sedm minut ostré chůze.

Zaslechla, nebo spíše vycítila, za sebou pohyb. Okamžitě držela hůlku v ruce a mířila jí do tmavého kouta. Pro mudlovského čaroděje nebylo bezpečné procházet se po večerech osaměle v chodbě plné temných výklenků. Obzvláště teď, kdy sláva Pána

Lucius se z úkolu pro Pána zla neměl vrátit dříve, než se svítáním. Ale té poslední říjnové noci vtrhl do Narcissiny ložnice ještě před půlnocí. Rozčilený, roztěkaný a neupravený přecházel před dveřmi. Nezul se a na ramenou měl stále cestovní plášť. Občas pohledem zabloudil k Narcisse a poté ihned sklonil hlavu k zemi.
"Co se stalo?" zeptala se Narcissa vyděšeně, když rozsvítila

Obloha byla šedivá a celý den pršelo, což v Anglii nebylo nic neobvyklého. Pochmurné a teskné počasí kopírovalo Narcissinu náladu. Od sňatku uplynuly tři roky a Malfoyovi stále marně čekali potomka. Zatímco společnosti a přátelům tvrdili, že na dítě prozatím nemají pomyšlení, v soukromí se oba trápili a Lucius sjednával diskrétní schůzky s různými kouzelnickými léčiteli. Bez výsledků.
Narcissa

K prvnímu srpnu jsem nastoupila do svého zaměstnání. U svatého Munga, nemocnice pro kouzelnické choroby a úrazy.
"A sem chodíme na obědy," vysvětlovala mi má průvodkyně, postarší čarodějka a ukazovala na prosluněnou jídelnu s čistými ubrusy. Oboje bylo výkon.
"Martho, prosím tě, potřebuju tu zprávu, co ti posílala Elizabeth ráno," vběhla do jídelny zadýchaná vysoká

Poznámka pro ty, kteří nečetli druhý díl - Harry Potter a Tajemná komnata. Ginny Weasleyovou před netvorem z komnaty zachránil Harry Potter. Tak se o ni nebojte.
Znovu připomínám, že povídka je psána s předpokladem, že jste knihy četli. (V horším případě viděli film.)

Jestli ten rok byly divné prázdniny, pak začátek nového roku byl ještě divnější. Adam a John spolu vzájemně nemluvili.

Neviděla jsem žádného ze spolužáků dva měsíce. Tolik mi chyběli.
"Ahoj, Kath," vítal mě Will na nádraží a objal mě. Přes prázdniny se dost vyspravil. Vyrostl nejmíň o patnáct centimetrů. Dětská otylost byla ta tam. Málem jsem ho ani nepoznala.
Taky Percy o hodně vyrostl, ale pořád to byl Percy. Stejně vychrtlý, zrzavý a poučující jako vždy. Když jsem jim to říkala, nevěřili

Konečně zase zpátky ve škole! Jak netypická věta, pro někoho školou povinného. Ale já se do Bradavic vážně těšila. Doma je to sice fajn, ale na Bradavice to nemá.

Percy mě ve vlaku místo pozdravu rovnou informoval, že jeho nejstarší bratr Bill se stal primusem. "Já jím jednou taky budu," pokračoval. A já tomu věřím. Percy většinou dokáže, co si zamane. Má úžasnou vlastnost, jít

 Povídka je takovou zkouškou. Pokusem, chcete-li. V plánu je sedm kapitol. Každá kapitola bude popisovat jeden školní rok v Bradavicích. Známé postavy se v příběhu spíše mihnou. Ještě uvidím, jak moc se mi budou hodit. Příběh bude popisován očima hlavní hrdinky. (Snad se nazapomenu a doržím to :)).

Hlavní hrdinka začne studovat v Bradavicích ještě v době, kdy Harry Potter nevěděl,

Závěrečná bitva o Bradavice začala už před několika hodinami. Smrtijedi prorazili většinu obrany a boj se přesunul dovnitř hradu.
Millicent Bullstrodeová odmítla odejít do bezpečí s většinou svých zmijozelských spolužáků. Jejím cílem bylo dokázat Pánovi zla, že si zaslouží přidat se k zástupu jeho věrných. A jak se předvést lépe, než ve vítězné bitvě.
Skryta ve stínu omráčila dalšího

Byl úplněk. Remuse Lupina odvedla madame Pomfreyová k vrbě mlátičce před necelou hodinou. Bylo ještě brzy, aby se k němu jeho kamarádi připojili. James s Peterem proto stále setrvávali v nejlepších křeslech v Nebelvírské společenské místnosti a pilně pracovali na svých domácích úkolech. Sirius měl rande.

Měl, je správný čas. V současnosti prolézal otvorem v obraze Buclaté dámy. James si

   povídka z prostředí pobertovských Bradavic

"Lily vstávej!" burácela Lily u uší její nejlepší kamarádka Kate.
Lily pomalu otevřela oči a posadila se na posteli. Dívky z pokoje byly seřazeny před její postelí, ještě v pyžamech, ale s narozeninovými kloboučky na hlavách. Na Katein povel začaly slavnostně zpívat Hodně štěstí, zdraví.... A po gratulaci před