Tahle povídka je tak trochu moje srdcovka. Psala jsem ji neuvěřitelně dlouho. Celých 24 měsíců! Prolog spatřil světlo blogu v prosinci 2010 (Na blog.cz). A poslední tečku jsem na klávesnici ťukla v listopadu 2012. Za tu dobu mi jednotliví hrdinové neuvěřitelně přirostli k srdci a jen nerada se s nimi loučím. Psát tuhle povídku mě až neuvěřitelně bavilo a jsem velmi ráda, že se povídka tolik líbí.

Velká síň byla ten večer slavnostně vyzdobena. Nádobí se blýskalo ještě více, než obvykle a na jeho vyleštěném povrchu se odráželo světlo tisíce svící, které levitovaly nad hlavami studentů. Profesoři seděli u hlavního stolu, čelem ke studentům, a všichni se příjemně usmívali. Dokonce i ti nepřísnější se těšili na dvouměsíční prázdniny a s nimi spojený odpočinek od učitelských povinností a pokřikujících

Albus, Lily, Rose a Hugo postávali pod schodištěm do hradu a čekali. Ve velké síni právě v tu dobu skládali studenti sedmého ročníku své zkoušky OVCE.
"Já už to nevydržím," zoufala si Rose a definitivně uklidila svou učebnici Přeměňování do školní brašny. Chtěla využít volného času a ještě si opakovat. "Je dobře, že je James uvnitř tak dlouho nebo je to naopak špatné?"
"Už

Scorpius seděl zády opřený o kmen vrby. Se zavřenýma očima si vychutnával večerní paprsky slunce, které ho lechtaly na tvářích a přemýšlel, co bude dělat o prázdninách. Nechtělo se mu vracet domů.
Od dětství byl zvyklý trávit léto sám. Vlastně mu i vyhovovalo na chvíli si odpočinout od odsuzujících pohledů lidí, kteří poznali, kým je.
Ale tento rok se něco změnilo. Scorpius poznal jaké

"Víš, příště, až se vytratíme za trochou soukromí do Zapovězeného lesa, si s sebou musíme vzít hodinky," šeptala Zoe. Vraceli se s Bobbym do hradu. Bohužel dvě hodiny po večerce, na což je upozornily velké hodiny na nádvoří, které hlasitě odbily půlnoc.
"Nebo bychom si mohli vzít deku navíc a tohle noční plížení si odpustit," navrhl Bobby, rovněž šeptem. Nepřestával se

Přišel červen a s ním poslední famfrpálové utkání. Nebelvír proti Mrzimoru.
Ti, kteří tomuto kouzelnickému sportu alespoň trochu rozuměli, prohlašovali, že vše je už dávno rozhodnuté a ani jedna hrající kolej nemá moc nadějí na změnu v celkovém pořadí. A o výhře famrfálového poháru se vůbec může Nebelvíru i Mrzimoru leda tak zdát.
Ti, kteří se o famfrpál příliš nezajímali, se nestarali

"Musíte tam dát tři sušené poutníčky, jinak správné hustoty nikdy nedosáhnete," upozornila profesorka Lloydová Chrise a počkala u jeho stolu, dokud zmíněnou přísadu skutečně nevhodil do kotlíku.
Rose a Zoe vlastní lektvar dokončovaly. Zoe míchala tekutinou šestnáctkrát po směru hodinových ručiček a poté osmkrát proti němu. Rose si znovu pročítala postup přípravy v učebnici a kontrolovala,

Prvního května byla většina Bradavických šesťáků silně nervózní. Z davu vybočovali pouze Albus Potter a Scorpius Malfoy, kteří nebyli plnoletí. Všichni ostatní skládali ten den v Prasinkách zkoušky z přemisťování. Jako první šla na řadu Zoe.
"Slečna Bennettová, prosím," pokynul jí malý starý kouzelník, který je učil při kurzech na hradě. Jmenoval se Howard McTavish. "Vidíte

Po Gleesově vyloučení ze školy nastalo ve Zmijozelské koleji období bezvládí. Členové dříve soudržné skupiny začali kopat každý za sebe. Scorpius novu situaci vítal. Nikdo se ho už nepokoušel pro pobavení zaklít. Většina slovních urážek ustala. Žil teď v dlouhém období ignorace.
Zlepšilo se také jeho postavení kapitána zmijozelského famfrpálového družstva. Jeho hráči ho poslouchali a plnili

James splnil rozkazy profesorky Lloydové naprosto přesně. Většina prvňáků, se kterými měla profesorka hodinu Lektvarů poctivě pracovala na svém lektvaru. Dva mrňousové odvážně stáli za dveřmi a škvírou vykukovali ven. Jakmile spatřili Jamese, vyběhli zpět na svá místa.
"Paní profesorka musí vyřídit něco naléhavého. Dokončete své lektvary, podepište si vzorky a nechte je na profesorčině

Tahle a příští kapitola se věnuje hlavně Jamesovi. Dějově mi to přišlo moc na jednu kapitolu, tak jsem to rozepsala do dvou. Snažila jsem se, aby konec nevyzněl moc otevřeně. Spousta věcí se vysvětlí až v další kapitole/části.

Třída pracovala neslyšně. Profesorka Lloydová nepřipouštěna na svých hodinách žádná vyrušování. Sama tiše procházela mezi lavicemi pracujících studentů a

Ten den si Zoe časně ráno přivstala. Za okny byla ještě hluboká noc, když se před dveřmi chlapecké ložnice setkala s Emmou. Obě dívky byly od hlavy po palce u nohou v černé. Pomocí svých hůlek na sebe zablikaly domluvené znamení a se širokými úsměvy vyrazily provést plán, který byl vymyšlen rok dopředu. Konečně přišel okamžik jejich pomsty.
Emma pomalu otevřela dveře, aby předešla vrzání pantů

"Havraspár do toho!" křičel Scorpius a Rose vedle něho tleskala. Hugo chytil camrál, který po něm střelil James a přihrál ho své kapitánce.
"Havraspáru se podařilo udržet náskok. Nebelvír stále prohrává sto ku sto padesáti. Pokud Mary Boothová nyní chytí zlatonku zažije Nebelvír první letošní drtivou porážku," komentoval právě probíhající zápas Ray Marshal.
Rose fandila

Díky nečekaně silnému oteplení se v polovině února Bradavice proměnily v jedno velké bahniště. Nánosy sněhu na školních pozemcích tály přímo před očima. Školník rozzuřeně pobíhal před hradní bránou a nutil studenty, aby si zablácené boty pečlivě čistili o připravené rohože. Jeho snaha byla většinou zbytečná. A tak bylo možno najít různě veliké šlápoty téměř po všech chodbách na hradě.
Byl

"Dorovnávám a zvyšuju o dvě," zamračil se Bobby do svých karet a přihodil na hromádku uprostřed stolu další Bertíkovi lentilky tisíckrát jinak, které používali místo mincí.

Hráli poker. Zcela mudlovskou hru, kterou museli Albuse, Chrise a Iana naučit.

"Já to vzdávám," položil Ian své karty. Albus a Chris byli už také venku ze hry.

"Já pokračuju a

Zoe měla první lednový týden školy hlavu plnou problémů. A to ani nebyly její. Rose se jí svěřila se svým trápením s Malfoyem, když společně míchaly roztok pro jejich úkol na Bylinkářství. Jejich Celastrině nivicolus se dařilo velmi dobře. Většina poupat se začínala rozvíjet v bílé květy.
"Nevím, co mám dělat," vzdychala Rose a čekala na radu od Zoe.
"Určitě si s ním nejdřív

"Na příští hodině mi odevzdáte pojednání o možnostech obrany proti kletbě Imperius. A nechte si ty protažené obličeje. Vánoční prázdniny skončily," informovala studenty profesorka Crispiová na první povánoční hodině Obrany proti černé magii.
"Pro dnešek končíme," propustila studenty ze třídy.
Rose spěšně naházela své věci do školní brašny a učebnu opustila mezi prvními.

V téhle kapitole jsem trochu experimentovala. Co se děje se tak dozvíte z Roseina dopisu.

Doupě, 26. prosince

Drahá Zoey,
věřím, že se v Alpách výborně bavíš. Ale napsat pár řádků by tě mnoho času nestálo. Letos se nás na Vánoce u prarodičů Weasleyových sešlo zase dost. Přijeli Potterovi a taky strejda

Oslava Zoeiných narozenin byla naplánována hned po vyučování v Chroptící chýši. Albus a Zoe den předem zaskočili do školní kuchyně a domluvili se se skřítky na občerstvení. A protože Zoe už byla plnoletá, koupila v Prasinkách také Ohnivou whisky.
Oslava nebyla plánovaná jako veliká párty. Zoe prostě řekla svým nejlepším kamarádům kdy a kde se koná, a ať přijdou.
"Nechtěli jsme ti

Shánění vánočních dárků je větší zábava ve skupině, jak se Zoe právě přesvědčila. Možná proto jí nákupy zabraly poloviční čas, než plánovala. A to navíc kupovala dárky i za Rose. Přesně podle připraveného seznamu.

Zoe postávala před poslední výlohou a přemýšlela, jestli skutečně potřebuje čepici, po které soby tahají sáně různými směry. Nikdy si neuvědomila, jak jsou Prasinky nudné, když

Prosinec se od listopadu nijak výrazně nelišil. Učitelé při výuce nepolevovali, přestože většina studentů odpočítávala dny do Vánočních prázdnin. Sníh se stále bohatě sypal z nebe. Filch a Hagrid na jeho odklízení nestačili. Rozhodli se proto udržovat jen omezený počet prohrabaných cest. Mezi studenty se tak rozmohla nová móda vysokých teplých bot.

Sníh, který se bez oddechu sypal z nebe

Poslední listopadový den znamenal pro Huga Weasleyho první oficiální famfrpálový zápas. Měl se na něm představit jako nový Havraspárský brankář. Belinda Fieldingová, Havraspárská kapitánka, mu udílela poslední rady.
"Weasley, máš tu holku," pošeptal mu Stuart Watson, jeden ze střelců, tak aby ho Belinda neslyšela. Neměla před zápasem ráda žádné rozptylování. Oba odrážeči ji zatím

Listopad se zvolna přehoupl do své druhé poloviny. Učitelé nedbali na protesty studentů, že se blíží Vánoce a zadávali jim stále dostatek úkolů.
Rose pokračovala v doučování Malfoye. Na první hodinu po večírku v Předvečer Všech Svatých se bála přijít. Vnímala teď Malfoye jinak. Doufala, že i u něj se něco změnilo.
Malfoy ji překvapil. Choval se stejně jako kteroukoli jinou hodinu. O jejich

Přišel listopad. Ve většině krbech v Bradavicích už hořel oheň. Přesto někteří studenti chodili po školních chodbách v rukavicích a čepici. Většina stromů už byla bez listí. Bobby více než týden každý den ráno u snídaně tvrdil, že ten den už určitě začne sněžit. Jeho předpovědi se zatím nenaplnily.
Byla sobota. Albus se někam vytratil s Jennou. Rose seděla v křesle s knihou v ruce a zamyšleně

Blížil se Halloween. Ve velké síni se měl konat slavnostní večírek. Na programu byla večeře, divadelní představení, které si nacvičili duchové a koncert kapely Sudičky. Hagrid s Drápem celé odpoledne zdobili Velkou síň. Hagrid odmítl ke stropu zavěsit skutečné netopýry, protože by je rušil hluk večírku. Profesor Robinson proto očaroval několik vyrobených z papíru. Díky magii však působili velmi

Sobotní události v Prasinkách měli svou dohru. Ještě ten večer se na ošetřovně objevil kluk, který vzal Emmě hůlku, a položil jí ji na noční stolek. Pravděpodobně ho k činu donutila profesorka Lloydová. Po zbytek měsíce ho pak mohli bradavičtí studenti vídat vytírat chodby v sedmém patře. Bez použití kouzel.
Madame Pomfreyové se podařilo zastavit růst Roseiných vlasů. Zoe jí je poté zastřihla.

Na sobotní snídani si přivstaly celé Bradavice. Na ten den byla totiž naplánovaná návštěva kouzelné vesnice Prasinky. Ve velké síni to hučelo mnoha nadšenými hlasy studentů. A do všeho toho povykováni přiletěly sovy s poštou.
Rose se přestala zajímat o svůj toust a začetla se do denního věstce. Albus si od ní jako obvykle půjčil sportovní přílohu. Nikdy ho nedonutila platit si vlastní výtisk.
Bobby

"A ty jsi s tím vážně souhlasila? Jako úplně vážně? Ani na chvíli tě nenapadlo mu na to kývnout a pak mu něco provést. Třeba ho dovést do prázdné učebny a v něco ho proměnit. Nebo alespoň nechat mě s Albusem mu něco provést," hučela Zoe do Rose cestou na snídani.
"Já už teď mám dva velmi dobré nápady. Stále mu dlužím pomstu, jak mě loni schodil z koštěte. Žádné trestné střílení

V pondělí ráno cestou na snídani se Rose, Zoe a Albus srazili s Hugem, který právě Velkou síň opouštěl. Hugo byl Rosein o dva roky mladší bratr. Rose se s Hugem ve škole moc nebavila, protože Hugo chodil do Havraspáru. Občas se jim však podařilo najít společně nějaký čas, aby si popovídali.
"Mám to, dostal jsem to!" hlásil Hugo nadšeně Rose ve dveřích a nedbal na procházející studenty,

Při snídani je překvapily sovy s dopisy. Zoe ten svůj rozložila a následně ještě vyndala ze zalepené obálky. Její rodiče stále zapomínali, že stačí lístek srolovat a říct sově, komu ho má doručit. Bobbyho otec stejný problém neměl.
"Co píše?"
"S mámou žádná změna," kroutil Bobby hlavou a pokračoval tiše ve čtení. "Teta Margaret prý přijede na pár dní. Bude tátu

"Bobby?" zeptala se cestou do Nebelvírské věže opatrně Zoe. "Opravdu je všechno v pořádku? Nechceš se svěřit?"
"V nejlepším pořádku," přikývl a smutný výraz velmi špatně zamaskoval hraným úsměvem.
"Vždyť vidím, že ne," namítla.
"Už se mě ptáš, co jsme přijeli do školy a já ti stále musím opakovat, že se nic neděje. I když popravdě, už

Zoe právě začínala s vybarvováním komixu, když se do společenské místnosti vrátil Albus. Na tváři měl široký úsměv a tvářil se celkem spokojeně.
"Á, sluníčko přišlo," vítala ho Zoe vesele. "Co se stalo, že se tak pitomě šklebíš?"
Albus se sesunul na židli vedle Zoe: "Byl jsem na obědě s Jennou."
"Já vím, byla jsem tam. Vzpomínáš? Řekla ti ahoj,

Vrátit se po létě do školy na poslední rok bylo zvláštní. Většina party skončila studium rok předtím. Smrtijedská křesla uprostřed Zmijozelské společenské místnosti teď byla nezvykle prázdná. Na druhou stranu měli konečně Edwina a Regulus více času sami pro sebe.

Ale Regulus se vrátil z prázdnin jiný. V očích měl už zase ten ustaraný výraz, jako když Sirius utekl z domu.

"Co

Edwina se vracela z knihovny pozdě. Do večerky zbývalo necelých pět minut a od Zmijozelské společenské místnosti jí dělilo sedm minut ostré chůze.

Zaslechla, nebo spíše vycítila, za sebou pohyb. Okamžitě držela hůlku v ruce a mířila jí do tmavého kouta. Pro mudlovského čaroděje nebylo bezpečné procházet se po večerech osaměle v chodbě plné temných výklenků. Obzvláště teď, kdy sláva Pána

Edwina Winstoneová vždy patřila k horní vrstvě. A do svých jedenáctých narozenin se tak i cítila. Rodový strom Winstoneových začínal u Marie Hannoverské, sestry krále Jiřího III. Edwinin dědeček zasedal ve sněmovně Lordů. Otec vlastnil několik továren na masové konzervy. Celá rodina měla po generace jméno, vliv a peníze.

Jenže v čistokrevné kouzelnické společnosti nebyla Edwina ničím.

Nová

Lucius se z úkolu pro Pána zla neměl vrátit dříve, než se svítáním. Ale té poslední říjnové noci vtrhl do Narcissiny ložnice ještě před půlnocí. Rozčilený, roztěkaný a neupravený přecházel před dveřmi. Nezul se a na ramenou měl stále cestovní plášť. Občas pohledem zabloudil k Narcisse a poté ihned sklonil hlavu k zemi.
"Co se stalo?" zeptala se Narcissa vyděšeně, když rozsvítila

 Že neuhodnete, o čem je tahle kapitola? :-D

Narcissa seděla v salonku a vyšívala. Očekávala se od ní podobná forma zábavy.
"Narcisso, drahá," vstoupil Lucius do místnosti, aby ho mohla manželka přivítat po návratu z úřadu.
"Mám pro tebe radostnou novinu," oznámila mu s úsměvem a vstala.
"Jsi...?" Nechal větu nedokončenou

Obloha byla šedivá a celý den pršelo, což v Anglii nebylo nic neobvyklého. Pochmurné a teskné počasí kopírovalo Narcissinu náladu. Od sňatku uplynuly tři roky a Malfoyovi stále marně čekali potomka. Zatímco společnosti a přátelům tvrdili, že na dítě prozatím nemají pomyšlení, v soukromí se oba trápili a Lucius sjednával diskrétní schůzky s různými kouzelnickými léčiteli. Bez výsledků.
Narcissa

Většina příběhů svatbou končí. Tento jí začíná. Protože zde neplatí "a žili šťastně až do smrti". Tady jenom žili.

Tuto kapitolu označuju jako nevhodnou pro mladší 15 let. Kvůli náznakům v posledním odstavci. Ale nedělám si iluze, že ono doporučení by někdo respektoval. Takže pokud se u vás po přečtení dostaví nějaká psychycká újma nebo se zvrhne celý váš mentální

K prvnímu srpnu jsem nastoupila do svého zaměstnání. U svatého Munga, nemocnice pro kouzelnické choroby a úrazy.
"A sem chodíme na obědy," vysvětlovala mi má průvodkyně, postarší čarodějka a ukazovala na prosluněnou jídelnu s čistými ubrusy. Oboje bylo výkon.
"Martho, prosím tě, potřebuju tu zprávu, co ti posílala Elizabeth ráno," vběhla do jídelny zadýchaná vysoká

A je to tady. Můj poslední rok v Bradavicích. Na místě, kde jsem prožila téměř polovinu života. Dobrá, teď přeháním. Ale to místo pro mě vždycky bude mít zvláštní význam. A zůstanou mi na něj vzpomínky.
Ach, jak jsem sentimentální. Otřít slzy a žít dál.
Oproti mému očekávání se toho vlastně tolik nezměnilo. Škola byla stejná, spolužáci, učitelé. Skoro vše. Ale někdo chyběl. John. Když

Poznámka pro ty, kteří nečetli druhý díl - Harry Potter a Tajemná komnata. Ginny Weasleyovou před netvorem z komnaty zachránil Harry Potter. Tak se o ni nebojte.
Znovu připomínám, že povídka je psána s předpokladem, že jste knihy četli. (V horším případě viděli film.)

Jestli ten rok byly divné prázdniny, pak začátek nového roku byl ještě divnější. Adam a John spolu vzájemně nemluvili.

Největší událostí pátého ročníku byl pro všechny Harry Potter, chlapec, který přežil. Samozřejmě byl zařazen do naší koleje, Nebelvíru. Kamarádí se s Percyho nejmladším bratrem. Percy tak nabyl dojmu, že i on je nějak důležitý a nosí nos ještě víš, než obvykle. Možná za to může i jeho prefektský odznak, na který je velmi pyšný.
Druhým prefektem byla jmenována Emily Devenportová. Pro mě o důvod

Neviděla jsem žádného ze spolužáků dva měsíce. Tolik mi chyběli.
"Ahoj, Kath," vítal mě Will na nádraží a objal mě. Přes prázdniny se dost vyspravil. Vyrostl nejmíň o patnáct centimetrů. Dětská otylost byla ta tam. Málem jsem ho ani nepoznala.
Taky Percy o hodně vyrostl, ale pořád to byl Percy. Stejně vychrtlý, zrzavý a poučující jako vždy. Když jsem jim to říkala, nevěřili

Oliver Wood je vážně pěkný kluk. Bohužel trochu fanatik. Mezi jeho zájmy patří famfrpál, pak famfrpál a ještě famfrpál. I když si matně vzpomínám, že kdysi sbíral známky.

Letos se dostal do nebelvírského famfrpálového družstva. Radost z toho měl hned dvojnásobnou. Bude z něj brankář, což je jeho nejoblíbenější post. A bude hrát ještě v době, kdy je kapitánem Charlie Weasley, jeden z jeho

Konečně zase zpátky ve škole! Jak netypická věta, pro někoho školou povinného. Ale já se do Bradavic vážně těšila. Doma je to sice fajn, ale na Bradavice to nemá.

Percy mě ve vlaku místo pozdravu rovnou informoval, že jeho nejstarší bratr Bill se stal primusem. "Já jím jednou taky budu," pokračoval. A já tomu věřím. Percy většinou dokáže, co si zamane. Má úžasnou vlastnost, jít

V den mých jedenáctých narozenin jsem odmítla jít spát. Celou noc jsem proseděla u otevřeného okna v kuchyni a netrpělivě očekávala sovu se svým dopisem z Bradavic. Samozřejmě jsem usnula. Ale malý šedivý výreček byl natolik ohleduplný, že mě ráno vzbudil jemným klováním.
Věřte, že umím jemné klování ocenit. Naše rodinná sova má totiž ocelový zobák a pravděpodobně si myslí, že nejsme schopní

 Povídka je takovou zkouškou. Pokusem, chcete-li. V plánu je sedm kapitol. Každá kapitola bude popisovat jeden školní rok v Bradavicích. Známé postavy se v příběhu spíše mihnou. Ještě uvidím, jak moc se mi budou hodit. Příběh bude popisován očima hlavní hrdinky. (Snad se nazapomenu a doržím to :)).

Hlavní hrdinka začne studovat v Bradavicích ještě v době, kdy Harry Potter nevěděl,

Konečně se mi dostala do ruky povídka k oglosování. Nabídla mi ji Surynka. Povídku NÁVRAT si můžete přečíst tady.

Samotná povídka Návrat není nejhorší. Patří mezi Surynky prvotiny. A co si budeme povídat? Není moc lidí, kteří by se ke svým prvním literárním pokusům hrdě hlásili.

Závěrečná bitva o Bradavice začala už před několika hodinami. Smrtijedi prorazili většinu obrany a boj se přesunul dovnitř hradu.
Millicent Bullstrodeová odmítla odejít do bezpečí s většinou svých zmijozelských spolužáků. Jejím cílem bylo dokázat Pánovi zla, že si zaslouží přidat se k zástupu jeho věrných. A jak se předvést lépe, než ve vítězné bitvě.
Skryta ve stínu omráčila dalšího

Tahle povídka byla napsaná na přání Amestei. Mělo by tam být snad všechno. Zbytek Bradavic jsem nemohla samozřejmě naskládat do jediné místnosti, tak jsem to trochu obešla. Dokonce se mi tam povedlo procpat i kapku romantiky při svíčce. Jen to drama.... Není to moje silná stránka. Prostě si ho tam budete muset domyslet.

Takhle vypadalo zadání:
- Hlavní postavy:
Lord

Byl úplněk. Remuse Lupina odvedla madame Pomfreyová k vrbě mlátičce před necelou hodinou. Bylo ještě brzy, aby se k němu jeho kamarádi připojili. James s Peterem proto stále setrvávali v nejlepších křeslech v Nebelvírské společenské místnosti a pilně pracovali na svých domácích úkolech. Sirius měl rande.

Měl, je správný čas. V současnosti prolézal otvorem v obraze Buclaté dámy. James si

Harry Potter porazil Lorda Voldemorta před dvěma dny. Pán zla padl, ale několika smrtijedům se podařilo uniknout a schovat se. Oddělení bystrozorů bylo nyní zcela zaměstnané jejich hledáním a zatýkáním.
Na dveře vedoucího oddělení bystrozorů, Finniuse Fletchera, někdo zaklepal.
"Kdo to sem zase leze?" pomyslel si a smetl ze stolu několik papírů. Jeho nadřízení byli papírováním

   povídka z prostředí pobertovských Bradavic

"Lily vstávej!" burácela Lily u uší její nejlepší kamarádka Kate.
Lily pomalu otevřela oči a posadila se na posteli. Dívky z pokoje byly seřazeny před její postelí, ještě v pyžamech, ale s narozeninovými kloboučky na hlavách. Na Katein povel začaly slavnostně zpívat Hodně štěstí, zdraví.... A po gratulaci před