Pouli | 28.návštěva na ošetřovně

Po Gleesově vyloučení ze školy nastalo ve Zmijozelské koleji období bezvládí. Členové dříve soudržné skupiny začali kopat každý za sebe. Scorpius novu situaci vítal. Nikdo se ho už nepokoušel pro pobavení zaklít. Většina slovních urážek ustala. Žil teď v dlouhém období ignorace.
Zlepšilo se také jeho postavení kapitána zmijozelského famfrpálového družstva. Jeho hráči ho poslouchali a plnili o polovinu více z jeho příkazů než předtím. V zápase s Havraspárem vyhráli s převahou šedesáti bodů. Na ošetřovnu putovala pouze Havraspárská chytačka Mary Boothová. V rámci možností byl Scorpius spokojený.
Když si s Rose rozložili učení u jezera, nikdo na ně urážlivě nepokřikoval ani jednomu z nich něčím nehrozil. Co víc si přát? Snad jen konečně se naučit proměňovat kaktus na stříbrný jídelní servis.
"Nazdar. Četli jste to oznámení ve věži?" svalil se do trávy vedle Scorpiuse a Rose James Potter.
"Ne."
"To je dobře. Musel bych tě totiž zaklít, kdyby jsi se poflakoval po naší společenský místnosti," reagoval James na Scorpiusovu odpověď.
"Co se tam psalo?" zeptala se Rose a vrátila tak Jamese zpět k tématu.
"O víkendu se budou konat ve velký síni kurzy přemisťování. Takže konečně nebudete závislí na letaxu a přenášedlech. Pokud se to ovšem naučíte. Protože tohle kouzelnický umění zvládnou pouze ti nejnadanější a nejlepší kouzelníci."
"Jasně, a proto to umíš i ty," uzemnila Jamese Rose. Věděla, že naučit se přemisťovat nebude jednoduché, ale James jí se svým vytahováním rozčiloval celý rok. Vadilo jí pomyšlení, že umí něco, co ona ne.
James se na ni pouze široce zakřenil a zeptal se Scorpiuse: "Slyšel jsem, že jsi byl v ředitelně. Co říkala?"
Scorpius řekl pouze Rose o svém podílu na vyloučení Gleese. Pro zbytek školy byl jediným hrdinou James.
"Chválila mě, děkovala. Slíbila, že si vše o mé účasti nechá pro sebe. A že tobě nemám říkat, že mě měla vždycky raději."
"To by McGonagallová nikdy neřekla!" odporoval James zostra.
"Jasně, že ne," smál se Scorpius. Mezi ním a Jamesem bylo něco jako - nenazval by to přátelství, spíše spojenectví. James ho neustále provokoval a velmi často mu připomínal, že je členem zmijozelské koleje. A Scorpius mu vše rád vracel. Ale navzájem se uznávali.
K jezeru se ruku v ruce blížili Bobby a Zoe. James je chvíli podmračeně pozoroval.
"Měl jsi se vyjádřit zavčasu," sdělila Jamesovi Rose.
"Cože?"
"Myslel sis, že jsem si nevšimla, že se ti Zoe líbí," řekla Rose. "Teď už jí nic neříkej. Svou možnost jsi prošvihl. A ona stejně nic o tobě netuší."
"Nazdar, bando. Předstíráte, že se učíte?" Zoe přejela očima rozložené učebnice, kterých si nikdo nevšímal.
"Opravdu jsme se učili, než nás Někdo vyrušil," vysvětlil jí Scorpius.
"Tak to by ten Někdo měl asi odejít," navrhl James, ale ani se nepohnul.
"Četli jsme ve věži oznámení o hodinách přemisťování. Začínají o víkendu," informoval všechny Bobby.
"Už jsem jim to řekl, Richarde."
"Robert. Jsem Robert," opravil Jamese Bobby.
"Promiň. Snad už jsi to teď zapamatuju."
"A taky jsme viděli Lloydovou a Gleese staršího. Štěkali na sebe před jejím kabinetem," řekla Zoe a podívala se na Jamese, jestli ji s touto novinkou také náhodou nepředběhl.
"Co říkali?" zeptal se Scorpius.
"Gleesův otec jí vyhrožoval výpovědí ze školy, odvolával se na vlivné známé, vyjmenovával jejich rodinný majetek a tak podobně," odpověděla Zoe.
"Lloydová mu dala jasně najevo, že jí jsou jeho známosti a majetek ukradené. Velmi rozčileně mu zopakovala jaké příšernosti se jeho syn dopustil a odkázala ho do patřičných míst," doplnil Bobby.
"To znamená na oddělení ochrany mudlů na ministerstvu," dodala honem Zoe, když uviděla úšklebky na tvářích kamarádů.
"Škoda," poznamenal smutně James a Zoe s Bobbym souhlasně přikývli.
"Lidi, viděl jsem Albuse. Šel někam s kytkou. On se dal zase dohromady s Jennou?" K partě si přisedl Chris Lewis.
"Pochybuju," kroutila Rose hlavou a dál podtrhávala ve Scorpiusově eseji na Přeměňování věty, které potřebovaly opravit. Scorpius si položil bradu na její rameno a smutně pozoroval pohyby jejího brku.

----------------------------------------

Albusovi chvíli trvalo, než strávil rozchod s Jennou. Teď s ním nic nedělo, ani když jí viděl s jejím novým přítelem, Mattem Bowerem. Vždy mu na ní bude víc záležet, ale odmiloval se.
Teď mu v hlavě ležela jiná dívka. Mary Boothová na Albuse udělala dojem na jejich posledním zápase. Hrála jako chytačka za Havraspár. Netrvalo dlouho a odhalila většinu Albusových matoucích triků a nakonec mu vyfoukla zlatonku přímo před nosem. Od té doby se o ní začal zajímat. Vadilo mu, že ho porazila o rok mladší holka.
Po posledním zápase se Zmijozelem ležela na ošetřovně. Albus otrhal vedle Hagridova záhonku nějaké žluté pampelišky a vydal se jí navštívit.
Když vešel na ošetřovnu, Mary spala. Dlouhé černé vlasy měla rozhozené po polštáři a klidně oddechovala. Ve spánku se usmívala. Albus se při pohledu na ní také bezděčně usmál.
Tiše došel až k ní a začal hledat vázu pro květiny. Rozhlédl se po ošetřovně. Na jedné posteli seděl asi dvanáctiletý chlapec, kterému na temeni hlavy trůnilo červené jablko. Vykulenýma očima pozoroval Albusovo počínání. Naklonil hlavu ke straně a jablko se skulilo na zem. Chlapec vstal z postele, sebral ovoce a přidal ho na hlubokou plnou mísu na svém nočním stolku. Mezi vlasy se mu zatím rozvil nový jabloňový květ.
O dvě postele dál ležel jeden z bývalých Gleesových nejvěrnějších. Byl celý obrostlý jehličím a bolestivě se snažil najít nějakou pozici, ve které by ho nebodalo. Na sousední posteli ležel další Gleesův pomocník. Jeho hlava měla lidské barvy, ale tvar čajové konvice. Z protáhlého nosu, který byl nyní hubicí konvice se kouřilo.
Váza na květiny však nikde nebyla.
Mary se probudila a ospale si Albuse prohlížela. Za chvíli se v jejích očích objevilo poznání.
"Ahoj. Co tu děláš?
"Ahoj. Přines sem ti kytku, abys to tu neměla takové nemocniční." Albus pampelišky pozvedl jako důkaz svých slov.
"Neplánuju tu ležet ještě večer. Ale díky. Řekni si madame o vázu."
"Neví, že tu jsem," přiznal a znovu se rozhlédl po ošetřovně.
"Tajné návštěvy mám nejradši," mrkla na něho spiklenecky. "Dej mi ty kytky."
Mary pampelišky naaranžovala ve své skleničce s pitnou vodou. Jednu z nich si strčila za ucho. "Sluší ti," pochválil jí Albus.
"Díky. A teď mě pozvi na rande. Proto si přeci přišel, ne?"
"Jo," řekl zaraženě Albus.
"Tak pozveš mě?" zeptala se poněkud netrpělivě. Madame Pomfreyová vyšla ze své kanceláře a s nesouhlasným pohledem se blížila k její posteli.
"Jo, jasně. Mary, šla bys se mnou na rande?" Napjatě skousl ret. Po Maryině otázce čekal kladnou odpověď, přesto byl napnutý.
"Ano, šla. Třeba hned zítra. To už tu nebudu, že madame?" Poslední větu pronesla někam za Albuse. Ten leknutím nadskočil. Mary si vytáhla peřina až po nos, aby skryla cukající koutky. Prozradily jí oči.
"Slečna Boothová nemá dovolené návštěvy. Musí odpočívat," pravila přísně madame.
"Jen pár minut. Budeme šeptat," sliboval Albus.
"Pět," řekla madame a odešla ošetřovat chlapce, kterému rostlo na hlavě jablko.
Než Albusovi a Mary uplynul vyměřený čas stihli se pohádat o fyzičce kapitána Tutshillských tornád a stylu letu na koštěti chytače Falmouthských sokolů. Mary rozčilením zčervenaly tváře a madame vyhnala Albuse ven velmi rychle.
"Zítra v poledne budu čekat u hodin. A Dirk Lufkin hraje jako moje babička," volala za ním Mary. Albus si cestou do Nebelvírské věže spokojeně pohvizdoval.