Pouli | 23.sázka

"Dorovnávám a zvyšuju o dvě," zamračil se Bobby do svých karet a přihodil na hromádku uprostřed stolu další Bertíkovi lentilky tisíckrát jinak, které používali místo mincí.

Hráli poker. Zcela mudlovskou hru, kterou museli Albuse, Chrise a Iana naučit.

"Já to vzdávám," položil Ian své karty. Albus a Chris byli už také venku ze hry.

"Já pokračuju a přihazuju," usmívala se Zoe a položila na stůl několik dalších lentilek.

"V tom případě tě oberu o všechno, co máš," prorokoval Bobby.

"Pán si je nějak jistý. O to víc si tvou prohru vychutnám," provokovala ho Zoe.

"Gentemani, pojďme si na nich taky něco vydělat. Já sázím proti Zoe," navrhl Chris. "Neuraz se," dodal k Zoe.

"V pořádku, já sázím na sebe," usmála se.

"Ty se nemůžeš zúčastnit. Leda byste se vsadili sami s Bobem."

"To vlastně není špatný nápad," zamyslel se Bobby. "Co říkáš, Zoe?"

"Rozhodně je to zajímavější nápad, než hrát o vše. Jsem pro," souhlasila. "O co se vsadíme?"

"Kdo prohraje musí splnit nějaký úkol, který mu ten druhý zadá. Ať z toho taky něco máme i my ostatní," navrhl Ian.

"Tak to bude sranda," řekl Bobby.

"Platí," přikývla Zoe. "Tak vylož karty, chlapče."

"Tak chlapče? Koukej na tohle," řekl Bobby a vyložil své karty na stůl. Měl postupku. 7, 8, 9, 10, J v řadě, vše srdce.

"Pěkná práce," zhodnotila Zoe. "Ale..." Zoe držela vyšší karty, královskou postupku. A vyhrála.

"Prohrál si," oznámila Bobbymu něco, co mu bylo zcela jasné. "Chlapče," neodpustila si dodat.

"Ty máš takový nehorázný štěstí. Kdybych tě neznal, musel bych tě nazvat podvodníkem," řekl Chris.

"Tak, co budu dělat? Psát ti měsíc úkoly? Nosit ti školní brašnu po škole?" ptal se Bobby odevzdaně.

"Chtěl si, aby to byla sranda, ne?" culila se Zoe.

"Zoe?" Bobby tušil, že jeho úkol se mu rozhodně nebude líbit. Nemohl přehlédnout čertíky v Zoeiných očích. A taky jí znal.

"Budeš zítra v poledne zpívat ve Velké síni," řekla.

"Vždyť víš, že zpívat neumím. To bude spíš trest pro všechny strávníky," vymlouval se Bobby.

"To nebylo vše."

"Řeklo se jeden úkol."

"Při tom zpěvu, budeš mít na sobě dívčí letní šaty a taky mašli ve vlasech."

Chris, Ian a Albus vyprskli smíchy. "No, kamaráde, si to užij. Protože my si to užijeme určitě," řekl Bobbymu Chris.

"To nemyslíš vážně?" doufal Bobby. "V poledne? Vždyť tam budou úplně všichni."

"Myslím, že o to jde," upozornil ho Albus.

"Zoey, trochu mi to zmírni. Vždyť tam bude celý Zmijozel."

To byla pravda. Zoe nechtěla Bobbyho zesměšnit. Měla to být legrace. A na tu stačí, když přijdou lidi z Nebelvíru.

"Dobře," souhlasila a naklonila se přes stůl blíž k Bobbymu. "Tvůj zpěv se přesouvá na šestou hodinu ranní. Ale místo a oděv zůstává."

"Tisíceré díky," oddechl si Bobby.

-----------------------------------

"Tak pojď. Co ti tak trvá?" divila se Zoe. Bylo půl šesté ráno a ona čekala ve vylidněné nebelvírské společenské místnosti na Bobbyho.

"Tak jak vypadám?" Konečně vyšel z ložnice a zapózoval jí ve vypůjčených květovaných dívčích šatech.

"Naprosto úchvatně. Zamilovala jsem se na první pohled," zhodnotila Zoe a marně skrývala široký úsměv.

"Taky si myslím. Měl bych šaty nosit častěji," prohlásil v žertu. "Žádná by mi pak při pozvání na rande nedala košem."

"Tys teď někoho zval?" zvážněla Zoe. Poprvé v životě jí napadlo, že Bobby by vlastně mohl s někým chodit.

"Copak jsem doteď byl takhle krásný?" odpověděl jí otázkou a ukazoval na svou postavu v šatech.

"Slečno, smím pro vás ukrást hvězdy?" objal Bobbyho zezadu James kolem ramen.

"Myslím, že půjdu napřed, než se probudí víc lidí," řekl Bobby a smetl Jamesovu ruku ze svého ramene. Společně se Zoe prošli skrz Buclatou dámu a až do Velké síně.

"Ještě nemáš tu mašli," připomněla Zoe a hned jednu vyčarovala.

"No, když mi ji nějak připevníš," pokrčil Bobby nezúčastněně rameny.

Zoe posadila Bobbyho na lavici, aby na něho lépe dostala a začala mu do vlasů uvazovat mašli. Zabralo to několik minut, protože Bobby prostě neměl vlasy dostatečně dlouhé na to, aby se daly ozdobit mašlí. S tím ovšem Zoe počítala. Umožnilo jí to zdržovat, dokud se neobjevilo pár Nebelvírských studentů. A za nimi se trousili další.

"Ehm, Zoe? Co tu všichni dělají?" zeptal se nervózně Bobby.

"Asi si přečetli oznámení o tvém vystoupení, které někdo náhodou vyvěsil na nástěnku ve společenské místnosti," řekla Zoe s nevinným úsměvem.

"Až to tu odzpívám, tak tě zaškrtím a zakopu pěkně hluboko na nějakém temném místě," vyhrožoval, ale usmíval se.

"Kdepak, chyběla bych ti," odporovala.

"Jseš si nějak jistá," řekl a jemně do ní šťouchl.

"Tak co bude?" zvolal James Potter a zbytek jeho party začal skandovat: "Zpívat! Zpívat!"

Bobby vylezl na stůl a poklonil se přítomné polovině Nebelvírské koleje, která neváhala přivstat si.

"Dámy a pánové, vítejte na této jedinečné akci, která se nebudu už nikdy opakovat," řekl Bobby. "A teď zatleskejte osobě, kvůli které jste se tu takhle hezky všichni sešli. Zoe," ukázal na ní a všichni opravdu zatleskali.

A pak Bobby zazpíval Bradavickou hymnu. Jeho zpěv byl nefalšovaně falešný. Ale trochu si to vylepšil doplňujícím tancem, ke kterému si na stůl přizval Zoe.

Ten den se ranní ptáčata z ostatních třech kolejí divila, proč u snídaně sedí více než polovina nebelvírské koleje tak časně a navíc v tak veselé náladě.