Edwina se vracela z knihovny pozdě. Do večerky zbývalo necelých pět minut a od Zmijozelské společenské místnosti jí dělilo sedm minut ostré chůze.
Zaslechla, nebo spíše vycítila, za sebou pohyb. Okamžitě držela hůlku v ruce a mířila jí do tmavého kouta. Pro mudlovského čaroděje nebylo bezpečné procházet se po večerech osaměle v chodbě plné temných výklenků. Obzvláště teď, kdy sláva Pána zla rostla a řady jeho stoupenců se rozšiřovaly.
Ale už několik týdnů na ní nikdo nezaútočil. Netroufl si.
"Assa in tuo succo!" vykřikl Vincent Crabbe ze tmy. Stále se ještě pořádně nenaučil ovládat neverbální zaklínadla. A proto ještě nikdy nevyhrál žádný souboj.
Edwina se bleskově ochránila štítovým kouzlem.
"Everte stativ!" křičel Crabbe, očividně rozladěn svým neúspěchem. Ale Edwina jeho kouzla hravě odrážela.
Crabbe se samým rozčilením zapomněl krýt. S každou vyřčenou kletbou postupoval blíže k Edwině a vystoupil tak na světlo. Pro Edwinu bylo snadné se trefit. Neminula by, ani kdyby neměla na mušce menší cíl, než tlouštíka Crabba.
Crabbe se nadechl o vteřinu déle, než vyslal nové kouzlo. (Které se patrně snažil v tu chvíli vymyslet.) Edwina využila jeho nepřipravenosti a smetla ho vlastním neverbálním zaklínadlem.
Crabble překvapeně otevřel ústa a odletěl o několik metrů dozadu. Pokusil se promluvil, ale z úst mu vycházely jen mýdlové bubliny.
Edwina k němu pomalu došla a svrchu si ho pohrdavě prohlížela. Crabble nebyl vážněji raněn (pomineme-li modřiny na zádech od srážky se zemí), a přesto ho nenapadlo se znovu postavit na nohy.
"Ty mudlovská šmejdko!" vyplivl Crabble kousek mýdla. "Jakým právem si dovoluješ útočit na mě?"
"Právem silnějšího," usmála se přehnaně sladce a přes Crabba pokračovala svou cestou. Bohužel (pro Crabba), byl příliš veliký a Edwina musela při jeho překračování udělat jeden krok také přímo na jeho obřím břiše.
"Počkej zítra!" volal za ní. "Tohle ti neprojde tak lehko."
Edwina se zastavila a dramaticky pomalu se otočila. Crabble za začal bát. Edwina se vrátila k němu a strčila mu ruku do náprsní kapsy. Crabble zbledl a rychle si přitiskl vlastní ruku na srdce. Říkalo se, že Edwina dokáže člověku vytrhnout srdce pomocí holé ruky a šeptaného zaříkadla. Velmi temné kouzlo. A velmi nepravdivá pomluva.*
Ale Edwina vytáhla na světlo jen Crabblovi kapesní hodinky. Dostal je od otce k sedmnáctým narozeninám, jak bylo v kouzelnickém světě zvykem a den předtím se jimi chlubil ve společenské místnosti.
Edwina ukázala Crabblovi jeho hodinky na otevřené dlani a druhou rukou na ně namířila hůlkou. Vzplály plamenem.
Zložár se Edwina naučila ovládat před několika měsíci, přestože plno knih (dokonce i plných černé magie) tvrdilo, že zložár ovládat nelze. Že po probuzení si žije vlastním životem.
"Ještě jednou na mě něco zkus...," vyhrožovala Edwina a obrátila ruku dlaní dolů. Popel z hodinek se pomalu sypal na zem. "A nedopadne to dobře. Rozumíme si?"
Crabble mlčel a jen vyděšeně zíral na Edwinu. "Tak rozumíme?" zopakovala důrazněji.
"Ano," zašeptal Crabble rozechvěle a nechal spokojenou nečistokrevnou Edwinu beztrestně odejít.
<><><><><><><><><><>
<><><><><><><><><><>
O hodinu později seděla Edwina u jednoho ze stolů na okraji Zmijozelské společenské místnosti. Psala esej pro profesora Křiklana. Občas vzhlédla a zabloudila pohledem k Regulusi Blackovi. Seděl pohodlně rozvalen v křesle mezi svými přáteli. Většinou budoucími Smrtijedy. Tahle skupinka měla pro sebe vyhrazen střed místnosti. Její místa zůstávala prázdná dokonce i během prázdnin, kdy žádný z členů nebyl přítomen na hradě.
Po chvíli si všimla, že během horlivé diskuse se po ní často otáčejí. Někteří dokonce ukazovali.
Edwina se zamračila na hustě popsaný pergamen: Že by Crabble překousl hrdost a pochlubil se svou porážkou? Edwina byla výborná čarodějka, ale proti takové přesile neměla šanci. Možná to tentokrát přehnala. Na druhou stranu, musela ukázat, že není fackovací panák.
Regulus vstal a zamířil k ní. "Ahoj," pronesl kamarádsky. "Víš, říkal jsem si, jestli..."
"Ne."
"Co?" Jeho sebevědomí bylo pryč. Překvapeně na ni kulil oči.
"Ať chceš cokoli, odpověď je: ne. Přijdeš za mnou jen když něco potřebuješ. Nejsem tvůj domácí skřítek. Opiš si úkol od někoho jiného," pravila rozhodně a začala si sklízet psací potřeby. Esej byla hotová.
Regulus asi vteřinu nebo pět stál a pozoroval její počínání. Poté začal zavírat knihy, které měla rozložené po stole a poskládal je na sebe. "Pojď si sednout k nám," nabídl a podal jí knihy. Očima vyhledal její. Četla v nich opravdový zájem o odpověď. Nebyl si jistý, zda neodmítne.
"Proto jsi přišel?" Byla zmatená. Proč by ji brali mezi sebe? Neměla čistou krev. Byla nikdo. Většinou si jí nevšímali kvůli její znalosti černé magie.
"Udělala jsi dojem. Hlavně na Crabba. Je odhodlaný jít hned ráno do knihovny a studovat. Zamiloval se do zložáru," prozradil Regulus.
"Tak dobře. Mám teď volnou chvilku," svolila. Regulus jí vzal brašnu a s rukou uprostřed jejích zad jí dovedl do středu společenské místnosti. Měla by se cítit jako odsouzen směřovaný k popravišti, ale spíše jí připadalo, jako by si jí Regulus značkoval. A nemohla se rozhodnout, jestli se jí to líbí nebo ne.
"Edwino," přivítal jí Yaxley familiérně. "Posaď se u mě," nabídl jí a naznačil Averymu, aby Edwině uvolnil místo. Regulusova ruka zmizela z jejích zad.
Edwině nebyla Yaxleyho blízkost příjemná. Ale vydržela se na něj celý večer usmívat. Když se mluvilo o vyhození mudlovských čarodějů ze školy a slušné společnosti, Smrtijedi taktně předstírali, že Edwinina krev je dokonale čistá. Bez jediné mudlovské skvrnky.
<><><><><><><><><><>
<><><><><><><><><><>
"Edwino, ty máš něco se Severusem?" zeptal se jí Regulus po několika dnech od přijetí do Smrtijedské party.
"Ne."
"A nechtěla bys mít něco se mnou?" pokračoval samolibě a jak si namotával pramen jejích blond vlasů na prst, přitahoval si jí blíž. Jejich rty dělily milimetry. Jejich dech se mísil. Touha násobila.
Edwina si stoupla na špičky. "Ne," řekla a odtáhla se od něj. Bezděčně se naklonil blíž a natáhl k ní ruku, ale Edwina už tam nebyla.
Vzpamatoval se a popoběhl několik kroků a postavil se jí do cesty. "Jasně, pochopil jsem," rychle jí chytil za ruce, aby zůstala na místě. "To byl ten nejhezčí polibek, co jsem nedostal," usmál se hřejivě. "Pojď se mnou někam," lákal jí. Ale tentokrát zněl jinak. Už věděl, že se bude muset snažit si ji získat.
"Ještě si to promyslím," odpověděla neurčitě, ale zamítla své plány na odchod. Regulus si uvědomil, že dostal šanci jí přesvědčit. A hodlal využít veškeré své kouzlo, aby se schůzkou souhlasila. Netušil, že už ho dávno milovala.
Edwina se od něho nechala ukecat dříve než zamýšlela.
-----
* Edwina se ve skutečnosti toto kouzlo/rituál naučila až o dva měsíce později. Dočetla se o něm v knize Archibalda Tuckeho: 10 rad pro zhrzené milence. Konkrétně v kapitole číslo šest: Jak získat její srdce zpět.