3.Dědic

 Že neuhodnete, o čem je tahle kapitola? :-D

Narcissa seděla v salonku a vyšívala. Očekávala se od ní podobná forma zábavy.
"Narcisso, drahá," vstoupil Lucius do místnosti, aby ho mohla manželka přivítat po návratu z úřadu.
"Mám pro tebe radostnou novinu," oznámila mu s úsměvem a vstala.
"Jsi...?" Nechal větu nedokončenou a nedočkavě jí hleděl do tváře.
"Ano."
Třemi dlouhými kroky přešel místnost. Poklekl a hladil jí břicho. "Tady je náš syn?" zeptal se nevěřícně.
"Ano."
Zabořil obličej do látky na jejím břiše a oběma rukama jí pevně objal záda. Hluboce vydechl. S úsměvem vzhlédl k Narcisse, stoupl si a energicky jí políbil. Nebyla na takové chování u něj zvyklá. V ten moment jí došlo, že je opravdu těhotná. Tolik štěstí a lásky v Luciusových očích už nikdy později neviděla. Uvědomila si, že miluje jejich nenarozené dítě více než ji. A pocítila osten žárlivosti.
Lucius byl po celou dobu jejího těhotenství velice pozorný. Přinesl jí, o cokoli ho požádala. Neustále se zajímal o její stav, pocity a chutě. Vracel se dříve domů, aby mohl trávit čas s ní.
Oproti devíti měsícům v ráji byl porod noční můra. Několik hodin plných bolesti. Když konečně zaslechla dětský křik, byla na pokraji vysílení. Propadla se do temnoty a padala a padala.
Během noci nabyla vědomí. Někdo jí omyl a položil do čistě povlečené postele. Své dítě nikde neviděla. Z chodby k ní doléhaly tlumené hlasy:
"Vaše žena je velmi zesláblá. Bude zázrak pokud přežije noc," pravil lékouzelník, který jí pomáhal s porodem.
"Neboj se, drahý Luciusi. O malého se v případě nejhoršího postarám," promluvila Narcissina sestra Belatrix sametovým hlasem.
Narcissa v žádném případě nemohla něco takového dovolit. Až příliš bolestivě si uvědomovala jak je její sestra zlá a zaslepená láskou k Temnému pánu. Nesnesla pomyšlení, že by její dítě vychovával někdo tak bezcitný. A strach o osud dítěte dal Narcisse novou sílu bojovat. Temnota, která se kolem ní opět snesla už nebyla tak těžká.
Probudila se a znovu usnula ještě několikrát. Jednou u její postele seděl Lucius. Držel jí za ruku a něco jí naléhavě říkal. Ale zněl tak vzdáleně. Nerozuměla mu.
Konečně byla znovu mezi živými. Otevřeným oknem do ložnice proudil studený vzduch. Vedle lůžka seděla její matka a četla knihu. Seděla hrdě a šířila kolem sebe chlad a přísnost.
"Draco?" zašeptala Narcissa slabě suchými rty. Jméno pro syna vymysleli s Luciusem týdny dopředu.
"Odpočívej. Tvůj syn je v pořádku," odpověděla jí matka a pokračovala v četbě. Ani náznakem nedala najevo strach o život své dcery. Pokud nějaký cítila.
"Chci ho vidět," řekla Narcissa. Matka si jí kriticky změřila. Pečlivě si založila stránku v knize a odložila jí na stůl. Odešla.
Po několika minutách vešel do ložnice Lucius s dítětem v náručí. Narcisse vyhrkly slzy štěstí. Lucius se na ní hřejivě usmál a sedl si na kraj postele. Ale ona měla oči jen pro svého syna. Byl nekonečně nádherný. Natáhla k němu ruku, aby se ho konečně mohla dotknout, ale byla příliš slabá. Vysílením ji nechala opět klesnout.
Lucius ji opatrně zvedl do polosedu, přesedl si za ní a zády ji opředl o svou hruď. Vložil jí dítě do náruče a její ruce objal svými, aby jejich syna držela pevně.
"Je kouzelný," vydechla Narcissa šťastně a rozplývala se nad spokojeně pochrupujícím děckem. "Nedovol Belle..."
"Neboj. Zůstane tu s námi. Je to náš syn," slíbil Lucius. Narcissa neměla důvod mu nevěřit. Po několika minutách opět usnula. V objetí jediných dvou lidí, které v životě milovala. Tentokrát klidným, posilujícím spánkem.
Lucius jí políbil do vlasů. "Děkuju ti," zašeptal své spící ženě. "Za syna. I že jsi se mi vrátila. Nevím, co bych dělal bez tebe."
Opatrně odložil dítě do peřin, aby mohl Narcissu uložit zpět do postele. Pak Draca odnesl do jeho pokoje a dlouhé hodiny pozoroval, jak oddechoval.