Pouli | 14.vlk

Přišel listopad. Ve většině krbech v Bradavicích už hořel oheň. Přesto někteří studenti chodili po školních chodbách v rukavicích a čepici. Většina stromů už byla bez listí. Bobby více než týden každý den ráno u snídaně tvrdil, že ten den už určitě začne sněžit. Jeho předpovědi se zatím nenaplnily.
Byla sobota. Albus se někam vytratil s Jennou. Rose seděla v křesle s knihou v ruce a zamyšleně koukala z okna. Zoe bylo jasné, že přemýšlí nad Malfoyem. Chtěla nějak své kamarádce ukázat, že Malfoy je ve skutečnosti padouch a jen ji využívá a vše na ni hraje. Stále však nevěděla jak.
Potřebovala si vyčistit hlavu a najít řešení. Vzala si teplý kabát, šálu a čepici a vyrazila ven. Přesněji do Zapovězeného lesa. Měla zde své místo. Ponořena v myšlenkách došla až k prvním stromům.
V křoví před ní se ozval pohyb. Za celých šest let v Bradavicích v těchto místech nikoho nepotkala. Většina studentů skutečně dodržovala zákaz vstupu do Zapovězeného lesa.
Zoe postupovala pomalu vpřed. Pátravě pozorovala porost, ale stále neviděla, kdo se v něm schovává. Pravděpodobně ji neslyšel, protože se nesnažil svůj pohyb ztišit.
Zoe stále byla několik kroků od svého cíle, když se první větvičky začala rozvírat. Z kroví pomalu vylezl vlk.
Zoe zůstala stát na místě jako přikovaná. Nevěděla, že v Zapovězeném lese žijí vlci. A už vůbec netušila, jak se má chovat člověk, který stojí dva metry od něho. Velmi nerada by se proměnila ve vlčí svačinku.
Snažila se nedýchat moc rychle, aby vlka nevyplašila. Nechtěla mu prozradit, že je strachy bez sebe. Doufala, že neslyší, jak jí bije srdce. Její nohy chtěly utéct, co nejdál, až do bezpečí hradu, ale mozek říkal, že když se pohne, vlk na ni skočí.
Vlk se loudavě vyplazil z křoví. Na okamžit pohlédl Zoe do očí. A usnul.
Zoe vyčkávala ještě několik minut. Když se vlk nepohnul, otočila se k odchodu. Našlapovala na špičky, aby zvíře neprobudila. Po několika krocích se zastavila. Proč usnul?
Vrátila se zpět. Opatrně si vlka prohlížela, připravena okamžitě uskočit při náznaku pohybu. Vlk však zůstával nehybný, dokonce se zdálo, že ani nedýchá. Teprve nyní si Zoe všimla krvavé rány na jeho hlavě. I na levé přední tlapce měl krev. Zoe nevěděla, jestli ji má také zraněnou nebo se jen pokoušel otřít krev na hlavě.
Váhala jen chvíli, pak se rozeběhla pro pomoc.
Hagrid otevřel po třetím zaklepání.
"Co se děje? Mlátíš do dveří až se celej barák votřásá. Tesák strachy zalez pod stůl."
"V lese je zraněný vlk. Krvácí."
"Kde? Vokaž mi ho," vyzval ji Hagrid. Popadl deku, která ležela v křesle u okna, zmuchlal si ji do podpaží a vystrčil Zoe ze dveří. Jakmile pochopil, do kterých míst Zoe směřuje, nechal jí daleko za sebou. Když ho Zoe doběhla, starostlivě zvíře prohlížel a jemně mu ohmatával rány. Nakonec vlka zabalil do deky a vracel se s ním zpátky do své chajdy.
Společnými silami vlka ošetřili. Přesněji, Hagrid ho ošetřil. Zoe zvíře po celou dobu držela, kdyby se probudilo a chtělo utéct, aby si ještě více neublížilo.
Vlk skutečně v jeden okamžik otevřel oči. Podíval se vystrašenýma oříškovýma očima na Zoe a Hagrida a opět usnul. Hagrid nabádal Zoe, ať zvířeti něco vypráví, aby ho uklidnila. Hlavu měla plnou modliteb, aby vlk ji a Hagrida nerozpáral, přesto ze sebe dokázala vykoktat historiku o psu jejích sousedů. Vlastní hlas měl uklidňující účinek i na ni samotnou. Hlas jí postupně sílil. Začínala si připadat jako by uspávala malé dítě. Hladila vlka po srsti na zádech. Vnímala jeho stále klidnější dech. Konečně pochopila, proč Hagrida tolik přitahují všemožné potvory a proč mu připadají roztomilé. Kdyby mohla, vzala by si vlka domů.
Hagrid skončil s obvazováním a položil vlka i v dece k Tesákovi pod stůl. Zoe v životě neviděla zbabělejšího psa. Proto jí překvapilo, že Tesák před neznámým vlkem neutekl. Naopak, očuchal ho a olízl.
Zoe se zdržela u Hagrida na čaj. Vyprávěl jí o nejnovějším dopise od Madame Maxime. Neustále ho rozebíral slovo po slovu a přitom zářil štěstím. Asi po hodině si Zoe řekla, že není nezvořilé odejít. Slíbila Hagridovi, že se zase brzy staví a utekla před dalšími chvalozpěvy o Madame.
-------------------------------------------------------------
V Hradu potkala Emmu, kamarádku Jamese Pottera.
"Neviděla jsi Jamese?" zeptala se jí Emma bez pozdravu. "Ráno se vypařil, ještě za úsvitu, že prý má něco důležitého. Ale nikomu neřekl kam jde. Nikomu, ani jednomu z nás. Ani na oběd se nevrátil. A to už něco znamená, když James vynechá jídlo."
Zoe si uvědomila, že i ona na oběd pozapomněla. U Hagrida snědla jen tři sušenky, než se jí pochlubil, že je sám upekl.
"Vůbec netušíš, kam mohl jít?" vyptávala se Zoe.
"Obvyklá místa už jsem prošla. A kluci z party taky. Bojíme se, že ho někam zatáhl Gleese," zoufala si Emma.
"Nedivila bych se. Minulý týden zavřel James jednoho z Gleesových patolízalů do skříně ve čtvrtém patře. Našli ho tam až druhý den. Jediný, kdo o něm věděl byl Protiva, který ho celou noc strašil. Ten kluk se doteď vyhýbá tmavým chodbám a malým prostorům."
"Jenže je rozdíl zavřít kluka před noc do bedny a nechat se zaklet od Gleese. I když zpětně přiznávám, že to nebyla úplně nevinná sranda, když vidím, jak ten kluk váhá vstoupit do učebny. Ale Gleese se začal vrtat v černý magii."
"Nesmysl. Všechny knihy o černý magii jsou v oddělení s omezeným přístupem. A kdyby Lloydová zjistila, že se o ní Gleese zajímá, něco by udělala."
"Věř si čemu chceš. Ale Gleese není tak blbej jak vypadá, i když klukům z party to pořád nedochází. Dává si pozor, aby ho nikdo z černé magie nepodezíral. A hlavně, aby ho nenachytal při jejím provozování."
"Tak to Lloydový řekni."
"Bez důkazů? Vyhodila by mě. Už o tom nemluvme. Pomůžeš mi najít Jamese?"
"Jasně, kde jsi ještě nebyla?"
"Už jsem prolezla celý Hrad. Henry s Jimem prohledávají školní pozemky a Mark šel znovu klepat k Hagridovi."
"Tak to vezmeme znovu od začátku. A začneme v horních patrech," navrhla Zoe a Emma souhlasila.
Jejich pátrání se zdálo marným. Ve třetím patře potklali Marka, který také zatím Jamese nenašel. Za jedinný úspěch považoval vyplašení milenecké dvojice v Astronomické věži. Společně patro bezvýsledně prohledali. Načež se Mark rozhodl znovu prohledat Velkou síň a Společenskou místnost. Dívky pokračovaly v pátrání v druhém patře. I to chtěla Zoe prohlásit za Jamese prosté, když jí Emma zarazila.
"Támhle u obrazu začíná jedna z tajným chodeb z Hradu. Raději projdeme i jí."
Na stěně mezi dvěma brněními visel obraz plachtenice v bouři. Emma na něj plivla a obraz se pomalu odsunul stranou a odhalil chodbu za ním.
"Otevírá se, když ten obraz pokropíš vodou," vysvětlila Emma a omluvně se usmála, za použití náhradního řešení. Obě dívky vstoupily do tmavé chodby a osvětlily ji svými hůlkami. Obraz se za nimi tiše zavřel.
Jamese našly po pár minutách. Z části seděl a z části ležel. Zády se opíral o zeď. Na sobě měl jen kalhoty a triko. Boty chyběly. Po celém těle měl drobné oděrky. Na hlavě obvaz, kterým začínala prosakovat krev. Byl v bezvědomí.
"Konečně," poklekla k němu s úlevou v hlase Emma a zkoumavě ho prohlížela.
Také Zoe si dřepla a začala Jamese poklepávat po tvářích, aby se probudil: "No tak, Jamesi, vstávej!"
Pomalu otevřel oči a zmateně se díval na Zoe. Teprve po chvíli se v nich začalo objevovat poznání. Také si uvědomil Emminu přítomnost a kde se nachází.
"Cos vyváděl prosím tě?" obořila se na něj Emma.
"Ani se neptej," odbyl jí James a usmál se na ní, aby jí dokázal, že je vše v pohodě. Začal se pomalu zvedat ze země. Dívky ho podepřely každé z jedné strany.
"Jo, to asi bude dobrej nápad. Trochu se mi motá hlava. Asi z vaší krásy," připustil James a nechal se odvést na ošetřovnu.
Madame Pomfreyová spráskla ruce a okamžitě uložila Jamese do postele. Dívky vyhnala na chodbu a odešla vařit nějaký lektvar.
"Dojdu říct zbytku party, že James už se našel. To mi teda vysvětlí, co dělal, jakmile mě k němu Pomfreyová pustí. Jdeš se mnou?" řekla Emma.
"Ne, počkám tu."
Emma odběhla a Zoe si sedla vedle dveří. Přemýšlela. Asi věděla, co James dělal, ale chtěla to slyšet od něho. Měla podezření a potřebovala ho potvrdit nebo vyvrátit.
Když jí konečně ošetřovatelka pustila dovnitř, sedla si vedle Jamesovi postele. Ocenila, že se nesnažil předstírat, že spí.
"Ahoj. Díky za pomoc," řekl.
"Ty jsi byl ten vlk v lese, že?" zeptala se Zoe rovnou. Byla zvyklá jednat přímo.
"Teda, čekal jsem, že se zeptáš. Ale vypálit to na mě takhle bez obalu. Ležím na namocničním lůžku. Mohla to být i má smrtelná postel. Co trochu taktu. Mám otřes mozku, víš?"
"Prastil ses do hlavy? Alespoň se ti rozsvítilo," konstatovala Zoe suše.
"Spíš mi tam zhaslo. Ale vážně, krásko..."
"Mluvme vážně. Byls to ty?"
"Jo, byl," potvrdil James a čekal na Zoeinu reakci.
"Proč jsi mi to neřekl dřív? Albus to ví?"
"Ne. Ví to jen Emma, Jim, Mark a Henry."
"Jsi zvěromág. Měl by ses nechat zapsat. Zaregistrovat se."
"Pche. To můžu udělat i později. Chápej, teď, když o tom nikdo neví, můžu se volně pohybovat po školních pozemcích i po večerce."
"Asi to není dobrý nápad, když to dopadá takhle."
"Proměňuju se už dva roky," přiznal.
"Dva roky?! A jen ty. Proč ne někdo další z party?"
"Zkoušeli to, ale nejde jim to. Jim je asi zatím z nich nejblíž úspěchu."
"Ty kočičí uši, co mu loni zčista jasna vyrašily na hlavě, jsou následek pokusu udělat ze sebe zvěromága?"
"Ano. Ale neříkej před Jimym kočičí. Trvá na kocouřích."
"Ty si z toho děláš legraci," usmála se proti své vůli Zoe. Musela všek uznat, že být na Jamesově místě, také by Jima popichovala.
"A co se ti vlastně dneska stalo?" zeptala se.
"Narazil jsem v lese na Drápa. Asi si myslel, že jsem hodnej pejsek a začal mě nahánět. Jenže, umíš si představit, jak má pevný stisk. Utíkal jsem před jeho rukama a spadl do nějaké pasti. Teda nevím, kdo v lese klade pasti. Podezřívám kentaury.
No, každopádně. Dráp si asi nevšiml, kam jsem se tak najednou poděl. Chvíli obšlapoval okolo, než odešel. Proměnil jsem se zpět na člověka, abych mohl vylézt z té jámy. Jenže jsem měl něco s nohou a nemohl jsem moc chodit. Tak jsem se zase stal vlkem. To mám přeci jen více nohou. Tak trochu jsem při tom podcenil tu ránu na hlavě. Myslím, že jsem si cestou odpočinul víckrát, než jsem narazil na tebe."
"Odpočinul znamená omdlel," rýpla si Zoe. James se na ni zamračil a pokračoval.
"Hagridovi jsem utekl, když na něj klepal Mark. Chtěl jsem ho doběhnout, ale s tou nohou mi to moc nešlo."
"Tak proč jsi na něho neštěkl nebo co jako vlk děláš?"
"Slyšel by mě i Hagrid a nenechal by Marka, aby si mě odnesl od Hradu."
"To máš pravdu. Jak tě vůbec napadlo, udělat ze sebe zvěromága?"
"Můj děda jím byl. Proměňoval se v jelena.."
"Ano, to vím od Albuse. Ale proč jsi ho musel napodobovat?"
"Pochop, ta svoboda. Jako vlka mě nikdo nehoní zpět do Nebelvírské věže. Školník, když mě jednou načapal na chodbě ve vlčí podobě, dokonce mě vyhnal ven. To je sen každého studenta, aby ho ze školy spíše vyhazovali než posílali do postele. Můj táta měl neviditelný plášť, když se chtěl v noci procházet po škole. Já ze sebe udělám vlka."
"Máš Pobertův plánek. Tajné chodby už znáš zpaměti a přesto ho mě a Albusovi nechceš půjčovat. To ti nestačí?"
"Albus si ho mohl od taťky vypůjčit se mnou, kdyby nebyl tak slušně vychovaný. Tak ať si teď tajemství Bradavic objevuje sám," protestoval James. Zoe taktně pomlčela, že několik chodeb už s Albusem skutečně objevili. Nechtěla se teď vychloubat. Potřebovala, aby James pochopil celou věc, také z druhé strany. Té, kde to není sranda, ale může to být nebezpečné.
"Jsi jako malý. Slib mi, že na sebe budeš do budoucna dávat pozor."
"A ty mi přísahej, že o mé přeměně nikomou neřekneš."
"Přísahám," řekla
"A já ti slavnostně slibuju, že příště budu opatrnější. Je to taky v mým zájmu, dávat na sebe pozor, ne?"
Smál se, když to říkal, ale jeho oříškové oči byly vážné. Mluvil pravdu, ostatně Zoe také.
"Teď spolu máme tajemství," mrkl na ni.