Pouli | 8.konkurz

Při snídani je překvapily sovy s dopisy. Zoe ten svůj rozložila a následně ještě vyndala ze zalepené obálky. Její rodiče stále zapomínali, že stačí lístek srolovat a říct sově, komu ho má doručit. Bobbyho otec stejný problém neměl.
"Co píše?"
"S mámou žádná změna," kroutil Bobby hlavou a pokračoval tiše ve čtení. "Teta Margaret prý přijede na pár dní. Bude tátu nutit chodit kouřit na zahradu. A kontrolovat ho, jestli si před jídlem umyl ruce."
"To vážně dělá? Vždyť tvému tátovi je už ... je dospělý."
"Vychovala sedm dětí, ta by je kontrolovala i ministrovi, kdyby se stavil na oběd. Táta bude nadávat, ale bude rád, že mu uvaří a vypere."
"Alespoň nebude doma sám, když jste teď s bráchou oba pryč." Bobbyho starší bratr nebyl kouzelník. Už rok pracoval v nějaké americké počítačové firmě, přesněji v jejich Londýnské pobočce. Domů jezdil, pouze když měl dovolenou.
"A co u vás?"
"Jako vždycky, táta má zas nějakou uzávěrku, takže účtuje i v noci. A máma pořád hledá tu fakturu, co jí nemůže najít už od července." Oba Zoeiny rodiče pracovali jako účetní. Otec ve velké společnosti a matka zpracovávala účetnictví několika různým menším podnikatelům. Zoe vyrůstala obklopena různými papíry, doklady a účty.
"Vaši jsou dost nepořádní, že? Vychází jim pak vše správně?"
"Táta mi jednou řekl, že není důležité jestli je to správně, ale jestli to vypadá, že je to správně."
"Odpoledne je ten famfrpálový konkurz, nezapomněli jste?" přerušil jejich hovor Albus. "Co jste si tu doteď šeptali?"
"Tajnou fandící strategii," odbila ho Zoe. "Samozřejmě, že jsme nezapomněli."
"Musíš trochu dohlídnout na Lily. Bude se tvářit statečně jako vždycky, ale bude nervózní. Řekni jí něco povzbudivýho, než pak na hřišti vzlítne," radila Albusovi Rose.
"Dobře, dobře. Se mnou se tenkrát takový cavyky nedělaly."
"Opravdu chceš, abychom ti připomněly, jak jsme ti musely celý TÝDEN dopředu říkat jak jsi dobrý a ponocovat s tebou před prvním zápasem, protože jsi nemohl nervozitou usnout?" rýpla si Rose.
"Jenže mě bylo tenkrát dvanáct."
"Albusi, prostě jí řekni, ať se nebojí, že je dobrá," řekla Zoe věcně.
"Samozřejmě, že jí to řeknu. Udělal bych to i bez Roseina pobízení. Je to přeci moje sestra," skončil debatu Albus a zlostně si měřil své ovesné vločky. Aby morálně podpořil svou sestru ho nabádala i máma s tátou v dopise. Albus si byl jistý, že něco podobného by po Jamesovi nechtěli. Zvykli si, že ten hodnější, rozumnější a citlivější syn je on.
---------------------------------------------------------------------
Famfrpálové hřiště se začínalo plnit přicházejícími uchazeči. Rose a Zoe si vybraly na tribuně místa, odkud dobře viděly na celé hřiště a posadily se. Brzy si k nim přisedly i zbylé dívky z jejich ročníku, Jenna, Melody a Laura.
Parta Jamese Pottera dorazila v kompletním složení. Zatímco James a Mark Davis zamířili mezi hráče, zbytek si posedal mezi diváky přesně naproti Zoe a Rose, kde se k nim přidal i celý čtvrtý ročník.
Pár minut po třetí hodině oznámil James, že jsou přesně tři a začíná se. Nejprve vyzkoušel možné chytače. Všech sedm uchazečů se snažilo ze všech sil. Jeden dokonce chytil místo zlatonky vlašský ořech, který po něm nějaký vtipálek hodil. Nikdo se pak s Jamesem nehádal, když vybral Albuse. Jenna, Rose a Zoe se postavily a hlasitě skandovaly jeho jméno. James jim po chvíli naznačil, aby přestaly a vyzval odrážeče, aby nasedli na košťata.
Hráči utvořili nad hřištěm kruh, ve kterém na sebe navzájem odpalovali potlouky. James vyzkoušel přesnost a sílu jejich rány i v letu. Jamesův kamarád Mark Davis a Simon Morgan z pátého ročníku, své posty bez problémů obhájili.
"A teď budu zkoušet střelce," oznámil James a zájemci o tyto posty zbystřili. "Jako kapitán se, sám sebe, vybírám za prvního střelce. Můžete tleskat," vyzval dav, který skutečně nadšeně zatleskal. Jen Henry a Emma, Jamesovi kamarádi, nesouhlasně bučeli.
"A zbytek si teď vyzkouším. Vždycky, když ukážu, že může jít další, obletíte hřiště, abych vás viděl na koštěti a pak zkusíte dát branku asi z poloviny hřiště. Ti nejlepší z vás, které vyberu, si pak budete navzájem přihrávat a tak podobně, to vám ještě potom dovysvětlím, jak to myslím. Mandy můžeš začít."
Mandy Mason, hbitá páťačka, hrála za Nebelvír jako střelec už dva roky. A Jamesovi bylo jasné, že v týmu zůstane i letos. Vynikala hlavně přesnou muškou. Co si James pamatoval, minula branky jen osmkrát za všech šest zápasů. A celkově nahrála Nebelvíru přes tisíc a půl bodů. Druzí dva střelci jí proto často přihrávali. Tuto taktiku používal Nebelvír tak často, že Mandy už neměla prakticky šanci dostat se k míči, jak si ji protihráči hlídali.
Jako první po Mandy přišla na řadu Lily. A také ona se dokázala trefit do obručí. Dalším dvoum chlapcům se podobný čin nezdařil, ale minuli až překvapivě těsně. Až James zapochyboval, jestli by se neměl vyměnit, za jednoho z nich.
James postupně zkoušel i další uchazeče. Bohužel, čím později přišli na řadu, tím byly jejich výkony horší. Zbývalo prověřit poslední tři, když konkurz přerušil hluk na tribuně.
"Ticho tam! My tady pracujeme," zařval na diváky James.
"Oni jsou dva!" zakřičel mu někdo v odpovědi. James nechápal, dokud nezačal pátrat po původu hluku. Na tribuně se tři čtvrťáci a Henry Brown prali s Christopherem Lewisem ze šestého ročníku. Pod tribunou se naopak snažili všichni prváci zastavit Christophera Lewise, aby se zapojil do rvačky s Christopherem Lewisem. Cože?!
James si musel promnout oči, aby se ujistil, že vidí správně. Lewis byl na hřišti přítomen dvakrát. Jeden z nich nemohl být on. To znamená, že to bude nějaký špion, uvědomil si James.
"Přiveďte je sem, oba!" rozkázal spolužákům a otočil se na druhou část hlediště. "Rose, můžeš sem přijít?"
Brzy se na hřiště nedostavila jen Rose, ale také většina diváků. Oba Lewisové byli donuceni sednout si do středu hřiště, kde je obklopilo několik jedinců a mířilo na ně svými hůlkami.
"Znáš nějaký kouzlo, který nám odtajní, kterej je pravej?" zeptal se James Rose, když k němu došla. "Jestli vůbec nějakej," dodal výhružně k Lewisům.
"Ne, takhle z hlavy. Můžu ti něco najít v knihovně."
"Na to nemáme čas."
"Pravděpodobně jeden vypil mnoholičný lektvar, budeme muset prostě počkat, až přestane působit."
"Jsi si tím jistá?"
"Ne. Ale pokud se do hodiny jeden nepromění, tak to mnoholičný lektvar pravděpodobně nebyl."
"To si mi teda pomohla. Má někdo užitečnější nápad?"
"Mohli bysme jim dávat otázky, na který zná odpověď jen skutečnej Lewis," navrhl Henry Brown.
"A jak pak poznáme, že odpovídá správně, když ty odpovědi zná jen on?"
"Na který zná odpovědi jen Lewis a ten, kdo se ptá," opravil se Henry.
"Má někdo takovou otázku?"
"Ian by určitě měl," řekl po chvíli Bobby. "Kde vůbec je?"
"V knihovně, dělá něco prefektskýho," odpověděl jeden z Lewisů. Ian Duncan byl jeho nejlepší přítel.
"Někdo tam mění knihám vazby, už od začátku roku. Prefekti tam ode dneška hlídkují, aby viníka přistihli při činu," potvrdila jeho slova Rose. Sama byla také prefektkou a s Ianem se měla jít za dvě hodiny na stráži vystřídat.
"Jaký je heslo?" zeptala se Lewisů Lily.
"Jaký heslo?" odpověděl jeden, zatímco druhý řekl: "Mandragora." Jen ten pravý totiž mohl vědět heslo Buclaté dámy. Nebelvírští do jednoho zapomněli, že jsou kouzelníci a zavalili falešného Lewise jako malí kluci a začali ho mlátit hlava nehlava.
"Tak dost," zarazil je po delší chvíli James a vytáhl zpod hromady zvedajících se těl Scorpiuse Malfoye, kterému se začínala vracet jeho pravá podoba. James ho chytil pod límcem a přitáhl si ho blíž k sobě a dál z dosahu naštvaných Nebelvírských. Scorpiusovi začínalo otékat oko a měl roztržený ret. Jamesovi bylo jasné, že do rána bude mít pěknou modřinu i na bradě a to nevěděl, kolik ran schytal mladý Zmijozel po těle. Nic z toho mu však nezabránilo, aby mu taky jednu nenatáhl. Rána odhodila Malfoye dva kroky od Jamese a přinutila ho klesnout na čtyři. Bleskově se postavil a připravil k boji. Nebyl natolik hloupý, aby Jamesovi ránu vrátil uprostřed Nebelvírských. Takže zůstal stát a čekal, co James udělá.
"Mnoholičný lektvar, kdes ho vzal?" zeptal se ho James.
"U Lloydový ve skladu."
"Ví o tom?" zeptal se protáhle James.
"Ne," procedil Malfoy skrz zuby. Až jí to Potter řekne, měsíc nevyleze ze sklepení, kvůli školním trestům. A další potom stráví nad úkoly navíc.
"Myslíš si, že bylo chytré sem dneska chodit?" pokračoval James s výslechem.
"Ne."
"Tak, co tu děláš?"
"Včera jste viděli hrát pár lidí od nás, nemám na příští zápas nic v rukávu. Uznej, že alespoň tvojí sestru jsem musel vidět hrát, když už nikoho jinýho."
"Proč zrovna jí?" V Jamesově hlase zaznělo varování.
"No tááák, oba jsme jí před chvílí viděli s camrálem. Myslim, že to je jasný."
"Jo, Lily je vážně dobrá. Ale tohle vychvalování ti teď nepomůže, i když jestli chceš, můžeš pokračovat."
Když Malfoy nic neříkal, James se přestal dmout pýchou a znova ho chytil pod límcem. Malfoy automaticky chytil Jamese za zápěstí, aby se mohl osvobodit, ale neměl se k činu.
"Kdo je tu s tebou? Je tu ještě někdo ze Zmijozelu?"
"Ne."
"Čestný slovo?" Malfoy přikývl.
"Fajn. Tak jdi." Pustil ho James. Malfoy asi vteřinu zaváhal, podíval se Jamesovi do očí, jestli to myslí vážně. Usoudil, že ano a pustil jeho zápěstí. Beze slova se otočil a chtěl odejít.
"Malfoyi! Příště tě nenechám odejít. Rozumíme si?" Změřili se pohledy. Rozuměli si dokonale. Kdo koho nechal, z kterého famfrpálového konkurzu odejít, si nechají pro sebe a na zbytek věčnosti jejich nepřátelství a sportovní rivalitu tato drobná epizoda neovlivní.
Ostatní Nebelvírští Jamesovo rozhodnutí nesdíleli a zastoupili Malfoyovi cestu. Malfoy se napjal a čekal na první útok, s rukou připravenou sáhnout po hůlce.
"Nechte ho jít!" křikl James a dav se jako na povel rozestoupil. Se značným nesouhlasem a nadávkami.
"Proč jsi ho, prosím tě, pustil tak lehce?" divil se Simon Morgan, jenž hrál za Nebelvír na postu odrážeče.
"A co jsem s ním měl udělat? Pověsit ho za gatě na bránu a začít zkoušet střelce?"
"Rozhodně by to bylo lepší, než to, co jsi teď předved."
"Takhle záležitost je mezi Malfoyem a mnou, jako kapitány. A dál už o tom nebudeme mluvit."
"Jak myslíš!"
"Simone, James, ví, proč to dělá. Je to tvůj kapitán, tak mu věř," zastal se Jamese Mark Davis, druhý odrážeč.
"Pořád můžeme Lloydový říct, kdo jí vzal mnoholičný lektvar. Na sto procent si všimne, že jí chybí," řekla Mandy. Nebelvírští začali souhlasně přikyvovat.
Jamesovi bylo jedno, jestli si Malfoy za krádež lektvaru odpyká třeba deset školních trestů. Ale Malfoy ho nechal ze Zmijozelského konkurzu odejít a bez následků. Cítil se povinován tuto laskavost mu oplatit. Pokud se Lloydová dozví, že zlodějem byl Malfoy, nemělo žádný význam, nechávat ho jít. James by mu byl stále zavázán. A to nemohl dovolit. Vyhledal očima Rose, aby mu pomohla. Věděl, že jeho prosbu pochopí.
"Nebo," řekla Rose nahlas, aby ji všichni slyšeli. "Jí nemusíme říkat nic. Malfoy ví, že jí to můžeme říct a bude to i čekat. Ale když jí to neřekneme, znejistí. Nebude vědět, kdy ho práskneme."
Tato představa se Nebelvírským líbila ještě více. Možná zapůsobilo i slovní spojení, které Rose použila. Žádný Nebelvírský student nebyl práskač. Nesnesl by tu ostudu.
Téma Malfoy bylo vyřešené. Jamesovi se ulevilo, splatil Malfoyovi svůj pomyslný dluh.
"Tak pokračujem v konkurzu. Hoši, na košťata. Diváci zpátky na tribuny a nepleťte se tady," rozkazoval James. Opět byl ve své kůži. Všichni se pomalu vraceli na svá místa a obraceli pozornost k hráčům.
Poslední zkoušení byli zatím nejhorší ze všech. Mandy Mason tak své místo střelce obhájila a jako posila týmu byla druhým střelcem jmenovaná Lily. Zbývalo vybrat brankáře.
Lilyino jmenování bylo všeobecně očekáváno, ale kdo se stane novým Nebelvírským brankářem a nastoupí tak na místo bývalého kapitána, zůstávalo tajemstvím. Přihlásili se o ně pouze dva chlapci a jedna dívka. James je postupně poslal před obruče a hodnotil, kolik ran se jim podařilo vychytat. Na všechny tři potencionální brankáře postupně nalétávali už platní hráči a snažili se je camrálem ošálit.
Tobias Coogan, malý drobný páťák, létal zmateně před obručemi a chytil jediný. Víceméně náhodou. Koště ovládal bravurně, ale vždy se mu podařilo vyrazit na opačnou stranu, než letěl camrál a, i když se pak hbitě otočil za ním, nikdy ho nestihl dohonit.
Jack Wright byl na svůj věk příliš hubený. Pravděpodobně většinu své výšky získal během prázdnin, protože všechny jeho končetiny vypadaly jako by ještě před chvílí byly dvakrát menší. Na koštěti seděl nejistě, ale chytil tři rány z pěti. Lilyina střela ho málem srazila s koštěte. Mandy se povedla obratná klička a prohodila camrál obručí daleko od brankáře. Jamesovi se zamlouval víc, než Coogan, ale Wright chodil teprve do třetího ročníku a zdál se mu na místo brankáře ještě příliš mladý a vylekaný.
Jean Madeley, jediná dívka, která se přihlásila o brankářský post, neměla vlastní koště. Než nasedla na vypůjčené, školní, slíbila Jamesovi, že pokud jí vybere, rodiče jí její vlastní pošlou z domu. James brzy pochopil, proč jí rodiče zatím nedovolili si koště přivézt do Bradavic. Dívka se rozletěla k obručím a zastavila až těsně před nimi. Ne však proto, že by koště tak dokonale ovládala, ale protože měla obrovské štěstí. Když se proti ní rozletěl Albus s camrálem, zapomněla úplně, že na nějakém sedí a skočila po camrálu bez něj. Mark Davis, který čekal za obručemi, aby camrál chytil a mohl se připravit k další ráně, si uvědomil včas, co dívka provádí, nechal camrál camrálem a rozletěl se jí na pomoc. Společně s Albusem jí chytili těsně nad zemí a postavili na nohy. První se vzpamatovala Lily a z plných plic jí vynadala.
"Takže, ehm.... Novým brankářem bude Jack Wright. Ale musíš pořád trénovat let na koštěti, jasný," řekl James a Jack začal horlivě přikyvovat. "No, v sobotu maj hřiště zamluvený z Havraspáru, ale v neděli odpoledne bysme si mohli udělat první trénink a tam už se pak domluvíme, co dál. Souhlasí všichni?"
Nikdo neměl námitek. James naposledy promluvil k davu:
"Tímto prohlašuji oficiálně konkurz za skončený. Gratulujte vybraným, osušte oči zúčastněným a mě dejte někdo panáka, protože mě z tebe Jean málem trefil šlak!"