Pouli | 4.Pád

Lucius se z úkolu pro Pána zla neměl vrátit dříve, než se svítáním. Ale té poslední říjnové noci vtrhl do Narcissiny ložnice ještě před půlnocí. Rozčilený, roztěkaný a neupravený přecházel před dveřmi. Nezul se a na ramenou měl stále cestovní plášť. Občas pohledem zabloudil k Narcisse a poté ihned sklonil hlavu k zemi.
"Co se stalo?" zeptala se Narcissa vyděšeně, když rozsvítila a manžela si pořádně prohlédla.
"Pán zla...On...Kdybych nevěděl, že to není možné, řekl bych, že byl poražen," nevěřícně pohlédl Narcisse do očí a hledal v nich oporu. "Musím ho jít hledat. Možná jen potřebuje mou pomoc," řekl a vykročil. Vzápětí se vrátil do ložnice. Nesouvisle vyprávěl. Neustále pochodoval po místnosti. Rukama si probíral vlasy. Veškerá jeho elegance byla pryč.
Narcissa stála uprostřed místnosti a naslouchala. Snažila se pochopit, co se jí manžel snaží říct. Hledala smysl v jeho zmatených slovech.
"Musím jít!" přikázal si Lucius rozhodně a znovu vykročil.
"Ne!" Narcissa ho popadla za ruku a stoupla si mezi něho a dveře. "Nikam nepůjdeš," řekla pevně a nesmlouvavě. Samu sebe překvapila.
"Vůbec to nechápu. On mě volá?" Lucius si vyhrnul rukáv a ukázal Narcisse své znamení zla. Bylo temně černé a jasné. Narcissa nad ním přejela prsty. Hnusilo se jí a bála se ho dotknout. Lebka i had se roztekly po celém předloktí a vytvořily mapu cest. Po chvíli se opět spojili a začaly blednout. Lucius bolestivě sykl a volnou rukou znamení zakryl.
"Narcisso," prosil, ale nevěděl o co.
Nasměrovala Luciuse jemně do křesla. Ochotně se jí podvolil. Tlak, strach a zmatek mírně ustoupily. Zůstala místo nich Narcissa.
Sehnula se k němu: "Pokud je Pán zla skutečně mrtev nebude trvat dlouho a jeho přívrženci budou odsouzeni k věčnosti v Azkabanu. Musíš se zříct svého pána." Vyslovila ta slova jasně a zlehka. Veškeré své obavy dokázala skrýt.
"Nemůžu," odporoval. Ne z lásky k Temnému pánu, ale ze strachu z něho. Byl příliš mocný. Mohl připravit o život nejen jeho, ale i jeho rodinu. A to byla mírnější možnost. Pán zla zná horší trest než smrt.
"Co když není pryč?" zeptal se Narcissy.
"Podívej se do svého srdce. Co ti říká?" Mluvila klidně, ale čekala, kdy se jí začne tělo chvět hrůzou, kterou pociťovala.
"Že Pán zla je mrtvý."
Věděla, že ho nutí k těžkému rozhodnutí. Uvědomovala si, jaké důsledky přinese, pokud bude špatné. "Udělej to pro svou rodinu. Popři, že jsi mu kdy sloužil a zůstaň doma."
Lucius přemýšlel. Narcissa ho lákala. V její náruči mu bylo dobře. Nikdy nechtěl sloužit Pánovi zla. Raději byl sám ve vedení. A v Azkabanu nedostane možnost očistit společnost od mudlů. Pán zla byl pro Luciuse jen velmi mocný kouzelník, který měl náhodou stejný cíl a smýšlení. Byl dočasným spojencem.
Lucius věděl, že Narcissa bude stát při něm, ať se rozhodne jakkoli. Vždy to dělala. Byla jeho pevným bodem. Uklidňovala ho. Chtěl zůstat s ní a ne hledat svého pána.
Společně probděli noc. Když ráno přišlo několik bystrozorů Luciuse zatknout, poznali, že se rozhodli správně. Pán zla padl.
V následujících vleklých soudních jednáních byl Lucius osvobozen. V jeho prospěch promluvilo několik podplacených svědků a dobré jméno rodiny Malfoyových.
Lucius si moc dobře uvědomoval, že projevem slabosti té říjnové noci, v očích své ženy poklesl. Veřejně Narcissa hrdě stála vedle svého manžela. V soukromí věnovala většinu pozornosti synovi, na kterého se upnula.