Pouli | 22.rozchod

Zoe měla první lednový týden školy hlavu plnou problémů. A to ani nebyly její. Rose se jí svěřila se svým trápením s Malfoyem, když společně míchaly roztok pro jejich úkol na Bylinkářství. Jejich Celastrině nivicolus se dařilo velmi dobře. Většina poupat se začínala rozvíjet v bílé květy.
"Nevím, co mám dělat," vzdychala Rose a čekala na radu od Zoe.
"Určitě si s ním nejdřív ještě promluv."
"To rozhodně. Nerozešli jsme se. Jen pohádali."
"Nebyla tady Jenna?" vyhrkl Albus bez pozdravu. Právě se vrátil z famfrpálového tréninku.
"Od rána jsem ji neviděla."
"Nepůjdeme na večeři?" zeptal se Albus, ale pak se zarazil. "Vlastně. Já půjdu sám. My dva se nebavíme," řekl Zoe a odešel. Jenna si totiž vzala do hlavy, že Albus a Zoe spolu něco mají. Albusovým řešením bylo oficiálně se se Zoe přestat bavit.
"Nejradši bych Jennu něčím přetáhla. Proč ho takhle trápí?" řekla Zoe.
"A je to ještě horší, pojď se podívat," lákala Rose kamarádku, sama vykloněná z okna. Po školních pozemcích se procházela Jenna, zavěšená do Matthewa Bowera. O něčem horlivě diskutovali a propukli v takový smích, až se museli na chvíli zastavit.
-------------------------------------------------------------------
Na Přeměňování se Rose srazila s Malfoyem mezi dveřmi. Uhnul, podržel jí dveře a nechal jí projít první. Rose cítila jeho pohled v zádech celou cestu ke své lavici. Na jejím místě ale seděla Jenna a mluvila s Albusem. I když se oba snažili šeptat, přísahala by Rose, že se hádají. Když jí Albus uviděl, zmlkl. Jenna se otočila, aby viděla, na koho se Albus dívá.
"Ahoj," pozdravila Jenna Rose a aniž by řekla něco dalšího, přesedla si vedle Laury Bowerové.
"Už zase se hádáte?" zeptala se Rose Albuse jemně.
"Nech mě být," odbyl jí Albus a předstíral, že si čte ve své učebnici.
Rose pochopila, že na ní celý zbytek hodiny nepromluví, pokud nebude muset. Pohledem opět zabloudila k Malfoyovi. Zřejmě také dokázal vycítit její pohled, protože se na ní otočil. Rose se překonala a neuhnula očima. Nechtěla mu dopřát pocit vítězství. Malfoy sklopil oči ke své učebnici a nenápadně na ni ukázal. Nechápala, co tím myslí. Chtěl snad, aby se věnovala učení a jeho si nevšímala?
"Dobrý den, otevřete si učebnici na straně sto devatenáct," zahájil profesor Robinson hodinu. Rose musela chtě nechtě svou učebnici použít, i když nehodlala dopřát Malfoyovi tu radost.
Jakmile otočila první stránku, vypadl z knihy malý lísteček. Rose na něj několik vteřin nevěřícně koukala a pak si přečetla jeho obsah.

Přijď po hodině do naší učebny ve čtvrtém patře.  S.

Rose znovu zalétla pohledem k Malfoyovi. Ten se však plně věnoval profesorovu výkladu. Přeměňování mu stále nešlo. Většinu látky zvládl až s Rose, která ho doučovala.
Rose byla celou hodinu roztěkaná. Nemohla se plně soustředit. Stále se vracela k rozhovoru se Scorpiusem minulý týden. Ano, už celý týden uběhl od jejich hádky. A stejnou dobu na sebe nepromluvili.
Když hodina skončila, otálela s uklízením svých učebních pomůcek, jak nejvíce mohla.
Naopak Albus byl před učebnou poměrně rychle. Na chodbě totiž zase čekal Matthew Bower, který předstíral, že šel náhodou kolem.
"Ahoj." Jenna došla k oběma chlapcům, chvíli váhala a pak vzala Albuse za ruku: "Půjdeme?"
"Jasně," potvrdil, políbil jí do vlasů a vzal okolo pasu. Odolal pokušení otočit se na Matthewa a vidět jeho poražený obličej. Protože to on, Albus, si odváděl svou dívku školní chodbou.

-------------------------------------------

Scorpius nervózně postával v učebně ve čtvrtém patře. Připadalo mu, že čeká několik hodin, než se konečně otevřely dveře.
"Zapomněl sis u Rose v učebnici rozkaz, mám ti ho vrátit," řekla Zoe a podala překvapenému Scorpiusovi papírek se vzkazem. "Rose nepřijde," dodala, když se Scorpius nepohnul a jen zíral na papírek, který od ní mechanicky převzal.
"Co děláš, když s Rose v něčem nesouhlasíš?" zeptal se a vzhlédl.
"Řeknu jí to a ona mi pak zcela logicky vysvětlí, proč je její řešení správné a proč s ní musím souhlasit."
Scorpius se na chvíli zamyslel.
"Můžu tě požádat o laskavost?"
"Povídej," přikývla Zoe.

-------------------------------------------

"Už s tebou nemůžu chodit. Rozejdeme se?" navrhla bez obalu.
"Nechápu. Proč?"
"Prostě. Protože už s tebou nechci chodit." Zcela jasně se vyhýbala odpovědi.
"Ale já tě miluju."
"Ale já tebe ne."
Tohle bolelo. Hodně.
"V tom případě tě nemůžu nutit. Souhlasím. Mezi námi je konec." Přestože se ze všech sil snažil zamaskovat své pocity, zněl ublíženě. A pravděpodobně tak i vypadal, protože v jejích očích uviděl lítost.
"Albusi...," pohladila ho jemně po vlasech. Snažila se zmírnit dopad svých slov.
Zavřel oči a vnímal její dotyk. Pak si ale uvědomil, že se nechává utěšit od dívky, která si vzala jeho srdce, poplivala ho a zahodila. A vytrhl se jí.
"Nech mě."
"Albusi jsi fajn kluk..." Stále se snažila, aby se necítil tak špatně.
"Říkám, nech mě. Jdi pryč," řekl nesmlouvavým hlasem, i když ze všeho nejvíc teď toužil po jejím objetí. A tak Jenna odešla a nechala Albuse samotného.

-------------------------------------------

"Vážně nechápu, jak se to mohlo stát," bědovala Rose. "Doufám, že Neville bude u sebe."
"Určitě ano," uklidňovala jí Zoe. Jejich Celastrina nivicolus, květina, o kterou měli za úkol pečovat, během odpoledne zvadla. Obě dívky spěchaly chodbou, aby co nejdříve získaly radu od svého profesora bylinkářství.
Cestu jim zastoupil Malfoy.
"Rose, můžeme si promluvit? Prosím," řekl. Slovo prosím zdůraznil.
"Teď nemůžu, naše rostlina...," vysvětlovala Rose, ale Zoe jí skočila do řeči: "...je v naprostém pořádku. Ta zvadlá je Chrise, Iana a Bobbyho. Vyměnila jsem je."
"Proč bys něco takového...," nechápala Rose. Vše jí došlo, než dořekla větu.
"Pojď někam stranou, prosím tě," řekla Malfoyovi a táhla ho z přelidněné chodby do první volné učebny. Zoe se s úsměvem vrátila zpět do Nebelvírské věže.
"Tak mluv," řekla Rose, jakmile za nimi zabouchla dveře.
"Nechci se hádat," přiznal.
Rose nevěděla, jestli chce znovu rozebírat to samé téma. Viděla, že Scorpius názor nezměnil. Ale i ona se chtěla usmířit.
"Taky se nechci hádat."
"Musíme to nějak vyřešit. Chápu, proč chceš všem říct, že spolu chodíme. I já chci, aby to všichni věděli. Ale, jak už jsem ti říkal, lidé na tebe nebudou milí, až se to dozví. A já nechci, aby ti..."
"Šsss.." Rose přikryla Scorpiusovi ústa ukazováčkem. Pokud je ani on nechce dál tajit, je vše v pořádku.
"Tak počkáme. Stanovíme nějaký termín," navrhla.
Nečekal, že ji přesvědčí tak rychle. "Dobře. Měsíc?" přistoupil na kompromis.
"Počkáme po Valentýnu. Je to svátek zamilovaných, tak ať ho můžeme oslavit ještě v klidu."
"Dohodnuto," přikývl. "Je mezi námi teď už všechno v pořádku?"
"Ano. Vše zase jako dřív. Proč se ptáš?"
"Protože mám naléhavou touhu tě políbit a nechci riskovat, že..."
Rose nečekala, až dopoví a sama ho políbila.