Pouli | 15.polibek

Listopad se zvolna přehoupl do své druhé poloviny. Učitelé nedbali na protesty studentů, že se blíží Vánoce a zadávali jim stále dostatek úkolů.
Rose pokračovala v doučování Malfoye. Na první hodinu po večírku v Předvečer Všech Svatých se bála přijít. Vnímala teď Malfoye jinak. Doufala, že i u něj se něco změnilo.
Malfoy ji překvapil. Choval se stejně jako kteroukoli jinou hodinu. O jejich tanci se ani slovem nezmínil. To Rose mrzelo. V jejích představách vypadala tato hodina všelijak. Ale žádná se nepodobala skutečnosti. Možná měla nakonec Zoe pravdu o Malfoyových úmyslech, přiznávala si neochotně Rose. Nevšimla si, jak se na ni Malfoy dívá.
"Tak zase ve středu," ukončila Rose hodinu. Sbalila své věci, aby mohla odejít, zatímco Malfoy stál a díval se z okna.
"Rose?" zavolal na ni. "Padá sníh," řekl, když se k němu otočila.
Jako ve snu došla k oknu a otevřela ho. Zvedla hlavu a na tvář jí dopadaly jednotlivé vločky. Tento rok první sníh. A Rose sníh milovala.
Malfoy se náhle dotkl konečky prstů jejího obličeje. Vrátila se do přítomnosti. Do školní učebny, vedle nádherného kluka. Rozpačitě se usmál a ona mu úsměv opětovala.
Dlouze se na sebe dívali. Slova byla zbytečná. Sněhové vločky zlehka dopadaly na okenní parapet, kde tály. Několik se jich zatoulalo na dvojici u okna, kde je čekal stejný osud. Ale ani jeden je nevnímal.
Malfoy se začal pomalu sklánět k Rose. Měla dostatek času utéct, odvrátit hlavu. Ale ona nechtěla! Toužila po polibku od něj od Předvečera Všech Svatých. Srdce jí divoce bilo, rozum vyzváněl poplach, zároveň však byla podivně klidná.
Jeho vlasy jí lechtaly na nose, ale on stále vyčkával. Rose vnímala jeho vůni a horký dech. Na co, sakra, čeká?!
Přišlo jí, že uběhla celá věčnost. Ve skutečnosti spadlo z nebe jen nepatrně nových vloček.
Rose se podvědomě pohnula vpřed. Lákal jí k sobě, aniž by něco dělal. Konečně se políbili.
Nechal ji, aby prvně políbila ona jeho. Potřeboval jistotou, že i ona to chtěla.
Stáli v těsné blízkosti proti sobě a opírali se čely. "Co budeme dělat?" šeptl Malfoy, když se vzpamatoval.
"Netuším," odpověděla Rose rozechvěle. Ještě stále nebyla schopna logicky uvažovat. A to po jediném polibku! "Musím jít!"
"Nechoď ještě." Byla to jen tichá prosba. Nepokoušel se ji jinak zastavit. A Rose zůstala.
Seděli proti sobě v okně, propleteni nohama. Pozorovali sníh, povídali si a líbali se.
----------------------------------------
"Musím vám něco říct," pošeptala Rose Albusovi a Zoe na hodině bylinkářství. Oba okamžitě zpozorněli. Už jen to, že se plně nevěnovala vyučování značilo, že jde o důležitou novinu.
"Souvisí to nějak s tvým včerejším pozdním návratem do věže?" zajímalo Zoe.
"Ano. Včera jsem zase doučovala Scorpiuse a ..."
"Ublížil ti?" zamračil se Albus.
"Ne. On..líbali jsme se."
"COŽE?!" Albus a Zoe vykřikli tak hlasitě, až se po nich dva Havraspárští studenti překvapeně otočili. Profesor Longbottom zamířil k nim.
"Co se stalo?"
"Promiňte, pane profesore, ujela mi ruka a praštila jsem Zoe rýčem. Ale zdá se v pořádku," omlouvala se Rose.
"Kam tě trefila?"
"Jsem v pořádku, pane profesore. Minula. Zařvala jsem, jak jsem se lekla," lhala Zoe a Albus vedle ní přikyvoval. "Opravdu mi nic není," opakovala, protože si ji profesor nedůvěřivě měřil.
"Dávejte pozor a přidejte těm sazenicím víc hlíny, chuděrkám," řekl a odešel poučovat jiné studenty.
"Líbala jsi Malfoye? Dobrovolně?" nechápal Albus.
"Není takový, jak si myslíš," bránila ho Rose.
"Ovšemže, je úplně jiný. Hodný, poctivý, pracovitý a pečuje o zatoulaná zvířátka," souhlasila ironicky Zoe.
"Chápu, proč ho odsuzujete. Ale neznáte ho. Tak věřte mě, když říkám, že není, za jakého ho máte. Alespoň, než ho sami blíž poznáte."
"Já ho nechci blíž poznávat. Jsem radši, když ho nevidím ani z dálky. Nestojím o čajové dýchánky s ním," protestoval Albus.
"Ale já ho mám ráda. A vy jste moji nejlepší kamarádi. Nechci, abyste se navzájem nenáviděli."
"Rose vzpamatuj se. Je to Malfoy!" řekla Zoe.
"Říkáš to, jako by se tím vše vysvětlilo. Copak "Malfoy" je nějaká špatná kouzelná formule? Že spolu nevycházeli naši rodiče neznamená, že musíme i my. A že syn je stejný jako otec. Scorpius Malfoy je kluk, kterého má vaše kamarádka ráda. Nemůžete se chovat podle toho?" Rose začínala být zoufalá.
"Zkusím se přemoct, když ho uvidím. Ale ať se mi radši vyhýbá. A vůbec se mi nelíbí, že s ním něco máš," řekl Albus. Zoe mlčela a hrabala se v hlíně. Další Roseina slova ignorovala. Rose doufala marně, že u svých kamarádů najde podporu. Byla šťastná, ale měla jen jednoho člověka, se kterým mohla svou radost sdílet. Scorpiuse.
"Jen o mě a Scorpiusovi zatím nikomu neříkejte. Slibujete?" řekla Rose.
"Stydíš se za něj?" rýpl si Albus.
"Ne. Jen je to složité. A bude ještě víc, než jsem si myslela. Úplně mi stačí jak reagujete vy dva."
"No jo, počítej s námi. Neřeknu to živé duši," souhlasil Albus.
"Neřekneme to nikomu. Ani žádnému duchovi. Prostě o tom pomlčíme," dodala Zoe. "Aspoň máš příležitost vycouvat."
"Nehodlám se se Scorpiusem rozejít," informovala je Rose.