Tahle povídka je tak trochu moje srdcovka. Psala jsem ji neuvěřitelně dlouho. Celých 24 měsíců! Prolog spatřil světlo blogu v prosinci 2010 (Na blog.cz). A poslední tečku jsem na klávesnici ťukla v listopadu 2012. Za tu dobu mi jednotliví hrdinové neuvěřitelně přirostli k srdci a jen nerada se s nimi loučím. Psát tuhle povídku mě až neuvěřitelně bavilo a jsem velmi ráda, že se povídka tolik líbí.

Velká síň byla ten večer slavnostně vyzdobena. Nádobí se blýskalo ještě více, než obvykle a na jeho vyleštěném povrchu se odráželo světlo tisíce svící, které levitovaly nad hlavami studentů. Profesoři seděli u hlavního stolu, čelem ke studentům, a všichni se příjemně usmívali. Dokonce i ti nepřísnější se těšili na dvouměsíční prázdniny a s nimi spojený odpočinek od učitelských povinností a pokřikujících

Albus, Lily, Rose a Hugo postávali pod schodištěm do hradu a čekali. Ve velké síni právě v tu dobu skládali studenti sedmého ročníku své zkoušky OVCE.
"Já už to nevydržím," zoufala si Rose a definitivně uklidila svou učebnici Přeměňování do školní brašny. Chtěla využít volného času a ještě si opakovat. "Je dobře, že je James uvnitř tak dlouho nebo je to naopak špatné?"
"Už

Scorpius seděl zády opřený o kmen vrby. Se zavřenýma očima si vychutnával večerní paprsky slunce, které ho lechtaly na tvářích a přemýšlel, co bude dělat o prázdninách. Nechtělo se mu vracet domů.
Od dětství byl zvyklý trávit léto sám. Vlastně mu i vyhovovalo na chvíli si odpočinout od odsuzujících pohledů lidí, kteří poznali, kým je.
Ale tento rok se něco změnilo. Scorpius poznal jaké

Přišel červen a s ním poslední famfrpálové utkání. Nebelvír proti Mrzimoru.
Ti, kteří tomuto kouzelnickému sportu alespoň trochu rozuměli, prohlašovali, že vše je už dávno rozhodnuté a ani jedna hrající kolej nemá moc nadějí na změnu v celkovém pořadí. A o výhře famrfálového poháru se vůbec může Nebelvíru i Mrzimoru leda tak zdát.
Ti, kteří se o famfrpál příliš nezajímali, se nestarali

"Víš, příště, až se vytratíme za trochou soukromí do Zapovězeného lesa, si s sebou musíme vzít hodinky," šeptala Zoe. Vraceli se s Bobbym do hradu. Bohužel dvě hodiny po večerce, na což je upozornily velké hodiny na nádvoří, které hlasitě odbily půlnoc.
"Nebo bychom si mohli vzít deku navíc a tohle noční plížení si odpustit," navrhl Bobby, rovněž šeptem. Nepřestával se

"Musíte tam dát tři sušené poutníčky, jinak správné hustoty nikdy nedosáhnete," upozornila profesorka Lloydová Chrise a počkala u jeho stolu, dokud zmíněnou přísadu skutečně nevhodil do kotlíku.
Rose a Zoe vlastní lektvar dokončovaly. Zoe míchala tekutinou šestnáctkrát po směru hodinových ručiček a poté osmkrát proti němu. Rose si znovu pročítala postup přípravy v učebnici a kontrolovala,

Prvního května byla většina Bradavických šesťáků silně nervózní. Z davu vybočovali pouze Albus Potter a Scorpius Malfoy, kteří nebyli plnoletí. Všichni ostatní skládali ten den v Prasinkách zkoušky z přemisťování. Jako první šla na řadu Zoe.
"Slečna Bennettová, prosím," pokynul jí malý starý kouzelník, který je učil při kurzech na hradě. Jmenoval se Howard McTavish. "Vidíte

Po Gleesově vyloučení ze školy nastalo ve Zmijozelské koleji období bezvládí. Členové dříve soudržné skupiny začali kopat každý za sebe. Scorpius novu situaci vítal. Nikdo se ho už nepokoušel pro pobavení zaklít. Většina slovních urážek ustala. Žil teď v dlouhém období ignorace.
Zlepšilo se také jeho postavení kapitána zmijozelského famfrpálového družstva. Jeho hráči ho poslouchali a plnili

James splnil rozkazy profesorky Lloydové naprosto přesně. Většina prvňáků, se kterými měla profesorka hodinu Lektvarů poctivě pracovala na svém lektvaru. Dva mrňousové odvážně stáli za dveřmi a škvírou vykukovali ven. Jakmile spatřili Jamese, vyběhli zpět na svá místa.
"Paní profesorka musí vyřídit něco naléhavého. Dokončete své lektvary, podepište si vzorky a nechte je na profesorčině

Ten den si Zoe časně ráno přivstala. Za okny byla ještě hluboká noc, když se před dveřmi chlapecké ložnice setkala s Emmou. Obě dívky byly od hlavy po palce u nohou v černé. Pomocí svých hůlek na sebe zablikaly domluvené znamení a se širokými úsměvy vyrazily provést plán, který byl vymyšlen rok dopředu. Konečně přišel okamžik jejich pomsty.
Emma pomalu otevřela dveře, aby předešla vrzání pantů

Tahle a příští kapitola se věnuje hlavně Jamesovi. Dějově mi to přišlo moc na jednu kapitolu, tak jsem to rozepsala do dvou. Snažila jsem se, aby konec nevyzněl moc otevřeně. Spousta věcí se vysvětlí až v další kapitole/části.

Třída pracovala neslyšně. Profesorka Lloydová nepřipouštěna na svých hodinách žádná vyrušování. Sama tiše procházela mezi lavicemi pracujících studentů a

"Havraspár do toho!" křičel Scorpius a Rose vedle něho tleskala. Hugo chytil camrál, který po něm střelil James a přihrál ho své kapitánce.
"Havraspáru se podařilo udržet náskok. Nebelvír stále prohrává sto ku sto padesáti. Pokud Mary Boothová nyní chytí zlatonku zažije Nebelvír první letošní drtivou porážku," komentoval právě probíhající zápas Ray Marshal.
Rose fandila

Díky nečekaně silnému oteplení se v polovině února Bradavice proměnily v jedno velké bahniště. Nánosy sněhu na školních pozemcích tály přímo před očima. Školník rozzuřeně pobíhal před hradní bránou a nutil studenty, aby si zablácené boty pečlivě čistili o připravené rohože. Jeho snaha byla většinou zbytečná. A tak bylo možno najít různě veliké šlápoty téměř po všech chodbách na hradě.
Byl

"Dorovnávám a zvyšuju o dvě," zamračil se Bobby do svých karet a přihodil na hromádku uprostřed stolu další Bertíkovi lentilky tisíckrát jinak, které používali místo mincí.

Hráli poker. Zcela mudlovskou hru, kterou museli Albuse, Chrise a Iana naučit.

"Já to vzdávám," položil Ian své karty. Albus a Chris byli už také venku ze hry.

"Já pokračuju a

Zoe měla první lednový týden školy hlavu plnou problémů. A to ani nebyly její. Rose se jí svěřila se svým trápením s Malfoyem, když společně míchaly roztok pro jejich úkol na Bylinkářství. Jejich Celastrině nivicolus se dařilo velmi dobře. Většina poupat se začínala rozvíjet v bílé květy.
"Nevím, co mám dělat," vzdychala Rose a čekala na radu od Zoe.
"Určitě si s ním nejdřív

"Na příští hodině mi odevzdáte pojednání o možnostech obrany proti kletbě Imperius. A nechte si ty protažené obličeje. Vánoční prázdniny skončily," informovala studenty profesorka Crispiová na první povánoční hodině Obrany proti černé magii.
"Pro dnešek končíme," propustila studenty ze třídy.
Rose spěšně naházela své věci do školní brašny a učebnu opustila mezi prvními.

V téhle kapitole jsem trochu experimentovala. Co se děje se tak dozvíte z Roseina dopisu.

Doupě, 26. prosince

Drahá Zoey,
věřím, že se v Alpách výborně bavíš. Ale napsat pár řádků by tě mnoho času nestálo. Letos se nás na Vánoce u prarodičů Weasleyových sešlo zase dost. Přijeli Potterovi a taky strejda

Oslava Zoeiných narozenin byla naplánována hned po vyučování v Chroptící chýši. Albus a Zoe den předem zaskočili do školní kuchyně a domluvili se se skřítky na občerstvení. A protože Zoe už byla plnoletá, koupila v Prasinkách také Ohnivou whisky.
Oslava nebyla plánovaná jako veliká párty. Zoe prostě řekla svým nejlepším kamarádům kdy a kde se koná, a ať přijdou.
"Nechtěli jsme ti

Prosinec se od listopadu nijak výrazně nelišil. Učitelé při výuce nepolevovali, přestože většina studentů odpočítávala dny do Vánočních prázdnin. Sníh se stále bohatě sypal z nebe. Filch a Hagrid na jeho odklízení nestačili. Rozhodli se proto udržovat jen omezený počet prohrabaných cest. Mezi studenty se tak rozmohla nová móda vysokých teplých bot.

Sníh, který se bez oddechu sypal z nebe

Shánění vánočních dárků je větší zábava ve skupině, jak se Zoe právě přesvědčila. Možná proto jí nákupy zabraly poloviční čas, než plánovala. A to navíc kupovala dárky i za Rose. Přesně podle připraveného seznamu.

Zoe postávala před poslední výlohou a přemýšlela, jestli skutečně potřebuje čepici, po které soby tahají sáně různými směry. Nikdy si neuvědomila, jak jsou Prasinky nudné, když

Poslední listopadový den znamenal pro Huga Weasleyho první oficiální famfrpálový zápas. Měl se na něm představit jako nový Havraspárský brankář. Belinda Fieldingová, Havraspárská kapitánka, mu udílela poslední rady.
"Weasley, máš tu holku," pošeptal mu Stuart Watson, jeden ze střelců, tak aby ho Belinda neslyšela. Neměla před zápasem ráda žádné rozptylování. Oba odrážeči ji zatím

Listopad se zvolna přehoupl do své druhé poloviny. Učitelé nedbali na protesty studentů, že se blíží Vánoce a zadávali jim stále dostatek úkolů.
Rose pokračovala v doučování Malfoye. Na první hodinu po večírku v Předvečer Všech Svatých se bála přijít. Vnímala teď Malfoye jinak. Doufala, že i u něj se něco změnilo.
Malfoy ji překvapil. Choval se stejně jako kteroukoli jinou hodinu. O jejich

Blížil se Halloween. Ve velké síni se měl konat slavnostní večírek. Na programu byla večeře, divadelní představení, které si nacvičili duchové a koncert kapely Sudičky. Hagrid s Drápem celé odpoledne zdobili Velkou síň. Hagrid odmítl ke stropu zavěsit skutečné netopýry, protože by je rušil hluk večírku. Profesor Robinson proto očaroval několik vyrobených z papíru. Díky magii však působili velmi

Přišel listopad. Ve většině krbech v Bradavicích už hořel oheň. Přesto někteří studenti chodili po školních chodbách v rukavicích a čepici. Většina stromů už byla bez listí. Bobby více než týden každý den ráno u snídaně tvrdil, že ten den už určitě začne sněžit. Jeho předpovědi se zatím nenaplnily.
Byla sobota. Albus se někam vytratil s Jennou. Rose seděla v křesle s knihou v ruce a zamyšleně

Sobotní události v Prasinkách měli svou dohru. Ještě ten večer se na ošetřovně objevil kluk, který vzal Emmě hůlku, a položil jí ji na noční stolek. Pravděpodobně ho k činu donutila profesorka Lloydová. Po zbytek měsíce ho pak mohli bradavičtí studenti vídat vytírat chodby v sedmém patře. Bez použití kouzel.
Madame Pomfreyové se podařilo zastavit růst Roseiných vlasů. Zoe jí je poté zastřihla.

Na sobotní snídani si přivstaly celé Bradavice. Na ten den byla totiž naplánovaná návštěva kouzelné vesnice Prasinky. Ve velké síni to hučelo mnoha nadšenými hlasy studentů. A do všeho toho povykováni přiletěly sovy s poštou.
Rose se přestala zajímat o svůj toust a začetla se do denního věstce. Albus si od ní jako obvykle půjčil sportovní přílohu. Nikdy ho nedonutila platit si vlastní výtisk.
Bobby

"A ty jsi s tím vážně souhlasila? Jako úplně vážně? Ani na chvíli tě nenapadlo mu na to kývnout a pak mu něco provést. Třeba ho dovést do prázdné učebny a v něco ho proměnit. Nebo alespoň nechat mě s Albusem mu něco provést," hučela Zoe do Rose cestou na snídani.
"Já už teď mám dva velmi dobré nápady. Stále mu dlužím pomstu, jak mě loni schodil z koštěte. Žádné trestné střílení

V pondělí ráno cestou na snídani se Rose, Zoe a Albus srazili s Hugem, který právě Velkou síň opouštěl. Hugo byl Rosein o dva roky mladší bratr. Rose se s Hugem ve škole moc nebavila, protože Hugo chodil do Havraspáru. Občas se jim však podařilo najít společně nějaký čas, aby si popovídali.
"Mám to, dostal jsem to!" hlásil Hugo nadšeně Rose ve dveřích a nedbal na procházející studenty,

Při snídani je překvapily sovy s dopisy. Zoe ten svůj rozložila a následně ještě vyndala ze zalepené obálky. Její rodiče stále zapomínali, že stačí lístek srolovat a říct sově, komu ho má doručit. Bobbyho otec stejný problém neměl.
"Co píše?"
"S mámou žádná změna," kroutil Bobby hlavou a pokračoval tiše ve čtení. "Teta Margaret prý přijede na pár dní. Bude tátu

"Bobby?" zeptala se cestou do Nebelvírské věže opatrně Zoe. "Opravdu je všechno v pořádku? Nechceš se svěřit?"
"V nejlepším pořádku," přikývl a smutný výraz velmi špatně zamaskoval hraným úsměvem.
"Vždyť vidím, že ne," namítla.
"Už se mě ptáš, co jsme přijeli do školy a já ti stále musím opakovat, že se nic neděje. I když popravdě, už

Zoe právě začínala s vybarvováním komixu, když se do společenské místnosti vrátil Albus. Na tváři měl široký úsměv a tvářil se celkem spokojeně.
"Á, sluníčko přišlo," vítala ho Zoe vesele. "Co se stalo, že se tak pitomě šklebíš?"
Albus se sesunul na židli vedle Zoe: "Byl jsem na obědě s Jennou."
"Já vím, byla jsem tam. Vzpomínáš? Řekla ti ahoj,