Albus právě dojídal druhou porci guláše, který byl ten den k obědu, když si vedle něj sedl James s plným talířem vlastního oběda.
"No to jsem si mohl myslet, že tě najdu, jak se tady cpeš," řekl a sám začal jíst. "Hele, v pátek od tří je konkurz na členy týmu. Na famfrpál. Počítám, že své místo obhájíš, ale to víš. Musím tě znovu ozkoušet, aby nešly klepy, že podporuju rodinu. Počítám, teda, že všichni hráči svá místa obhájí."
"Lily už se ti hlásila?"
"Oficiální seznam přihlášených dostanu až v pátek ráno. Ale potkal jsem jí u snídaně a říkala, že se jde právě nahlásit. Být to na mě, vezmu ji hned. Dobře jsme si ji přes léto vycvičili. Ne, teda, že by nebyla dobrá, už když jsme si ji vzali do parády. Né, aby jste jí to řekly," pohrozil Zoe a Rose lžící.
"Můžeme se přijít podívat?"
"No jasně. Ale budete fandit."
"Zmijozel má konkurz už ve čtvrtek. Zrovna jsem zaslechl Malfoye, jak to říká." Ke stolu si přisedl zbytek Jamesovi party, Jim Simons, Mark Davis, Emma Williamsová a Henry Brown. "Shání střelce."
"Mohli bysme se tam tajně mrknout," navrhl Henry Brown.
"Divím se, že zmijozel vůbec pořádá konkurz. Vždycky si jejich kapitán přibíral do týmu nějakého svého kamaráda."
"Jenže letos je kapitánem Malfoy. A ten chce vyhrát," vysvětlovala Emma. "Myslím, že by nejradši
kompletně znovu sestavil celý tým, jenže letos má ještě v týmu většinou Gleesovi přisluhovače. Asi by to s ním nedopadlo dobře, kdyby je vyhodil."
"No, ale určitě si musíme dopředu omrknout jakého střelce vyberou a hlavně, jak hraje. Nerad bych se pak při zápasu dočkal překvapení," řekl James.
Zbytek oběda se kluci věnovali tipování, který ze zmijozelských by se mohl stát novým střelcem.
Po jídle Albus, Zoe a Rose zamířili ke skleníkům na hodinu bylinkářství. Předmět vyučoval Neville Longbottom, přítel Albusových a Roseiných rodičů. Zároveň byl také ředitelem nebelvírské koleje. Rose a Albus s ním spěšně prohodili několik slov, než se začali trousit ostatní studenti. Viděli se s Nevillem asi před týdnem, když navštívil Potterovi doma. Navíc Neville se k nim během vyučování choval velmi nerad jinak, než k ostatním studentům. Mimo hodiny za ním však mohli kdykoli přijít jako přátelé.
Hagrid si naopak při vyučování jen velmi obtížně zachovával formální tvář, což ostatní studenti vítali s nadšením. Hagrid totiž vždy vybral Albuse, Rose nebo Zoe, aby jako první zkusili nakrmit nějakou potvoru. V šestém ročníku už žádný z nich ve studiu Péče o kouzelné tvory nepokračoval, takže jejich prsty byly na nějaký čas v bezpečí.
Neville požádal studenty, aby utvořili skupinky a každá si vybrala jednu z rostlin postavených na stole. Následně o ní začal sáhodlouze vyprávět.
Většina studentů se snažila, co nejlépe si všechno zapsat. Zoe naopak si vypisovala jen některé informace. Neville je učil už od prvního ročníku. Velmi brzy se naučila rozpoznávat, co z jeho výkladu je důležité nebo co po nich bude později chtít. Rose si klasicky zapisovala vše a večery pak trávila podtrhováním důležitých informací. Albus si nepsal nic, poznámky z bylinkářství si vždy půjčoval od Zoe. Věnoval se proto pozorování rostlinky.
Byla asi patnáct centimetrů vysoká, celá modrá. Bez květů. Podle Nevillova výkladu (který Albus velmi pozorně poslouchal) měla začít tvořit poupata s prvním sněhem. Právě sušené okvětní lístky byly důležitou přísadou do masti, pomocí níž se léčily popáleniny.
"Nyní si každý svou Celastrinu nivicolus prohlédněte, pokud jste tak již neučinili," říkal právě Neville. "Vidíte, jak se snaží listy natahovat ke stropu? Dělá to jen ve dne. Na noc si do listů zabalí svůj stonek. Tahleta přede mnou si teď myslí, že je noc," ukázal na veliký květináč na stole před sebou, obrácený dnem vzhůru. "Dávejte pozor, probudíme ji." Neville zvedl květináč jako poklop a odkryl tak schoulenou rostlinku. Během několika vteřin se rozbalila a zvedla listy ke stropu.
"Celastrina potřebuje denně nepřetržitě alespoň šest hodin tmu, protože její stonek se posiluje, právě v době, kdy ho chrání listí. Myslete na to, až kolem ní budete v noci procházet s rozsvícenými hůlkami, protože péče o ni bude váš letošní úkol. A teď si namícháme roztok, kterým se musí obden zalévat."
Skleník studenti opouštěli s plnými konvemi speciální směsi, ty šťastnější s rostlinkou, která byla podstatně lehčí.