Rozdávání rozvrhů bylo letos o něco složitější, protože ředitelé kolejí museli nejprve porovnat výsledky studentů při NKÚ. Albus, Rose ani Zoe neměli naštěstí žádný problém s dalším studiem zvolených předmětů. Rose je nutila se před zkouškami učit o každé volné chvilce. Brzy tedy zamířili na svou první hodinu Obrany proti černé magii v letošním roce. Albus i Rose v ní získali hodnocení vynikající a Zoe byla ohodnocena nad očekávání.
V učebně byli mezi prvními, takže obsadili místa v prvních lavicích. Od Voldemortova pádu uplynulo více než dvacet let, ale kouzelníci si neustále připomínali jaké to kdysi bylo. O Obranu proti černé magii byl proto stále největší zájem. Ve studiu tohoto předmětu pokračovala většina studentů, i když ho ke svému budoucímu povolání teoreticky nepotřebovali.
"Ahoj." Bobby Jones se smutně posadil do lavice k Zoe.
"Co je s tebou? " zašeptala Zoe, protože do třídy právě vešla profesorka Crispová a všem nařídila, aby zmlkli. Bobby jen odmítavě zavrtěl hlavou a naznačil, že je vše v pořádku.
Profesorka Elizabeth Crispiová učila Obranu proti černé magii už patnáct let. Po dokončení školy působila několik let jako bystrozor, ale brzy si uvědomila, že ji věc zajímá spíše z teoretické stránky. Jakmile se tedy uvolnilo učitelské místo pro tento předmět, domluvila se s ředitelkou McGonagallovou a nastoupila.
"Vidím, že NKÚ řada z vás úspěšně složila. Prázdniny jsou ale dostatečně dlouhá doba, aby jste vše zapomněli. Takže dnešní hodinu věnuji opakování probrané látky. Kdo z vás mi poví několik charakteristických rysů, podle kterých poznáte vlkodlaka?"
Studenti se předháněli v odpovědích ve snaze získat pro svou kolej co nejvíce bodů. Rose a Albus získali dohromady třicet bodů. Larrymu Petersovi z Mrzimoru se podařilo vykouzlit natolik silné odzbrojovací kouzlo, že odhodil Christophera Lewise přes polovinu učebny a připravit svou kolej o pět bodů, protože Chris si při pádu poranil zápěstí. Cestou na ošetřovnu se oba Larryho kousku hlasitě řehtali.
Na konci hodiny zadala profesorka Crispová všem za úkol sepsat několik řádků o neverbálních kouzlech, která začnou probírat příští hodinu.
"Neverbální? Co to je?" ptala se Zoe cestou z hodiny Albuse a Rose.
Protože pocházela z mudlovské rodiny, nikdy neslyšela o spoustě věcí, které Albusovi a Rose přišly samozřejmé.
"To znamená beze slov," vysvětlovala Rose. "Je to výhodné pokud nechceš protivníka varovat jaké kouzlo použiješ. Prostě kouzelnou formuli neřekneš nahlas, jen si ji myslíš. Spousta kouzel je vytvořena rovnou pro neverbální použití."
"James mě v létě varoval, že to po nás budou letos chtít. A to ve více předmětech. Doufal jsem, že s tím nezačnou hned na první hodině," řekl Albus.
Protože měli až do oběda volno, zamířili do knihovny. Rose jim totiž cestou vysvětlila, že na dalších hodinách jistě dostanou další domácí úkoly a že by později litovali, kdyby volnou hodinu strávili odpočinkem místo vypracování úkolu na Obranu proti černé magii. Nic nepomohly Zoeiny protesty, že do příští hodiny zapomene, co o neverbálních kouzlech zjistila a bude si muset celou práci znovu přečíst.
"Pochybuju, že zrovna tohle zapomeneš. A i kdyby ano, alespoň si vše rychleji zopakuješ."
V knihovně bylo jen několik málo studentů. Ostatní měli vyučování nebo si užívali volna na začátku roku. Albus a Zoe se usadili u stolečku u okna a závistivě pozorovali spolužáky, kteří se váleli u jezera. Po chvíli se Rose vrátila s pěti knihami.
"To by snad mělo stačit. Když tak se ještě po něčem podívám."
"Rose brzdi. Máme sepsat jen pár řádků," namítala Zoe.
Albus začal listovat první knihou: "Která je to kapitola? V čem jsi vůbec prvně četla o neverbálních kouzlech?"
"Nečetla. Jako dítěti mi bylo divné, že mamka kouzlí, aniž by vykřikovala zaklínadla a ona mi vše vysvětlila."
"Aha. A která je to teda kapitola v téhle knize?" Albus zamával Rose knihou před obličejem.
"Ukaž." Rose vrátila Albusovi knihu otevřenou na příslušné stránce. Úkol měli vypracovaný během čtvrt hodiny. A protože do oběda měli ještě více než hodinu času, zamířili ven na školní pozemky, kde si mohli povídat, aniž by je madame Pinceová neustále napomínala.